středa 22. listopadu 2017

Poslední novinky letošního roku

Bude toho dneska hodně. Všechno, co jsem ještě letos stihla, se sešlo téměř v jednu chvíli a protože za tři týdny zavírám e-shop, nacpu to do vás pod tlakem, děj se co děj, ať mi pak někdo nebrečí v mailu, že nestihl objednat, jako se mi to stalo už mnohokrát a ty maily jsem si přečetla kde? Na letišti.

Nevím, s čím začít jako první, ale asi s tou největší vzácností. A tou jsou kompletně ručně dělané deníčky, chcete-li, můžeme je nazývat i bloky nebo sešity. I když primárně jsou myšlené na zapisování krásných věcí, zažitků, na motivaci a vzpomínky. Proto deníčky.

Nedala jsem se na knihařské řemeslo, i když ho moc obdivuju, ale deníčky svýma rukama vyrobila Katka z Olomouce aka Knihařka. Je šikovná, přesná a deníčky jsou udělané krásně čistě.
Společně jsme zvolily vazbu V8, to znamená šitou vazbu a dohodly jsme se, že bude vidět. Deníčky tedy nemají přelepený hřbet, ale nitky v ladné formě ruční ho šití můžete pěkně pozorovat a obdivovat, aniž by byly skryty.

Motivy na deníčcích jsou mé, desky kartonové a pevné, deníky mají 160 stran. A uvnitř, to snad miluju uplně nejvíc, je potištěná předsádka. Nechápu, proč už se to běžně nedělá, je to tak krásný!
Listy jsou tečkované, zlatá střední cesta mezi prázdnými stránkami a jednotnou linkou.

Asi tušíte, že deníčků není mnoho. A máte pravdu. Od každého motivu jsem jich nechala udělat jen 5 kousků a samozřejmě, dekor Od soumraku do úsvitu už je téměř pryč, zbývá poslední kousek. Jsou to solitéry a opakovat se nebudou, tak neváhejte, je to úžasný vánoční dárek. Další spolupráci s Katkou mám v plánu, ale ta bude vypadat zase jinak.

Deníčky s jednotlivými motivy najdete tady: Od soumraku do úsvitu, Ptáci na šípkovém keři, Pro vílu, Bylinky. U každého deníčku je přibalená záložka s ladícím motivem.














Krása, což? Zatím jsem si nebyla schopná vybrat, který chci a jsem tím pádem dost v nebezpeční, že než se rozhodnu, budou tihle fešáci v trapu.

A jedeme dál... Oblíbené desky na dokumenty mají nový motiv. Bylinkový. Hodně jsem si tyhle akvarely oblíbila, asi tím, jak mi chybí venku zelená. Když se na ten obrázek dívám, tak mě to uklidňuje (aniž bych byla neklidná). Uplný medžik, jak by řekla maskrtka. Btw. už jste u ní soutěžili o obaly na knihu? Doporučuju, je to úžasně kreativní soutěž. Ještě na to máte dva dny.

Zpátky k deskám... jsou zase na papíry A4, desky jsou z 350g papíru, matná křída. Zůstala jsem u klopové varianty, připadá mi elegantní.





A posední letošní mega novinkou je kroužkový blok. A ten je! Měla jsem trochu strach. Z recese jsem v tiskárně vybrala asi druhou největší kroužkovou vazbu, kterou mi nabídli. Navíc červeně lakovanou. Pak jsem se měsíc hryzala pomyslně do nehtů a bála se, že to bude vypadat jak z cirkusu. A hele, nevypadá. Naopak, ty červený velký kroužky krásně ladí k zimnímu motivu s ptáčky a vypadá to vtipně. Ó, kéž bych byla takhle osvícená vždycky.

Kroužkové bloky jsou A5, mají pevné kašírované desky (stejně pevné, jako jsou u deníčků), uvnitř jsou potištěné stránky, považte, to se mi taky moc líbí, a linkování je zase tečkované, ale udělala jsem ty tečky tak nenápadné, že ti, co nosí brýle na blízko, je bez nich nejspíš neuvidí a ti, co je nenosí, je možná budou chvíli hledat. Ale jsou tam! Fakt. Ba ne, kecám, vidět jsou, ale mají opravdu velmi nenápadnou formu.

Stran je 150. Je to macíček.





Myslím, že to je všechno. O čem budu psát zbývající čtyři středy nevím, ale ono se něco najde.
Tak v pátek ahoj Ostravě a nebo ahoj on-line ve fejsbukových zprávách z místa činu. (Nevídaně lidí se mi na tu událost přihlásilo...)
A těším se!

pondělí 20. listopadu 2017

Terezín

Už jste byli v Terezíně? Ne? Bojíte se toho, odkládáte to? Moc se přimlouvám za navštívení. I nepříjemná pravda je lepší, než život v nevědomí.

Tohle byla moje čtvrtá návštěva. Jakkoli je tam ta hrůza stále ještě až hmatatelná, tak mě to zajímá. Jsem fascinovaná tou skutečností, co dokáže člověk člověku udělat. Co dokáže naprosto nesmyslná nenávist k jiné rase. (Voliči SPD, styďte se.)
Pokaždé se tam dozvím něco nového, pokaždé si osvěžím paměť. A pokaždé mě obejme pokora a vděk za to, že tohle nezažívám v reálném životě, ale že jsou to dějiny, které přešly.

Terezín na podzim je výzva. Terezín na podzim, v dešti a ve vichřici, to už je teprve "lahůdka". Pan průvodce byl skvělý, jsem moc ráda, že jsme si na něj počkaly (s holkama, cestou z Mostu).

Ale k Terezínskému vězení se váže i humorná historka, ač je to neuvěřitelné. Poprvé mě vzal do Terezína táta, jako malou holku, školo povinnou. Do dneška moc rád přidá k dobru povídání, jak jsme přišli do vězeňské holírny a já nadšeně vykřikla: "Jéééé, tady to je jako ve škole v přírodě!" Inu, dětská bezprostřednost. Taky jsem měla velmi dlouho schované prospekty s povídáním o místních židovských dětech, které ve městě žily, zakládaly různé spolky, zpívaly, malovaly. Často velmi krásně.

Přiznávám se, a stydím se za to, že jsem uplně zapomněla na některá fakta. Například, že Terezín jako město, za války sloužil pro schromažďování Židů z celých Čech, kteří pak ve městě žili jako v pevnosti. V lágru samotném byli pouze političtí vězni a nebyly tam plynové komory. (Pojem politický vězeň byl ale za války dost široký, dokážu si představit, že politický byl téměř každý, kdo se postavil Hitlerovi. Byť jen šířením letáků, apod.) Do plynu se pak vězni deportovali mimo Terezín, do vyhlazovacích táborů jako byla Osvětim, Treblinka, Buchenwald... Nevím proč, ale až do poslední návštěvy jsem si myslela, že v Terezíně plyn byl.

A podmínky tam byly příšerné, známe to všichni z dějepisu.

Aby toho nebylo málo, přečetla jsem si deník Anne Frank. Dodnes mě mrzí, že jsem v Amsterdamu nebyla ochotná stát frontu na prohlídku domu, kde se přes dva roky se svou rodinou a známými schovávala. Kniha je to silná a Anne měla neuvěřitelný literární talent. Třináctiletá holka! Celá kniha je vlastně napsaná docela příjemně, Anne podmínky skrývání dokázala popisovat s nadhledem a nejhorší chvíle balí do naděje. Za nejkritičtější okamžik knihy považuju ten konec. Který není. Všechny role jsou rozehrané, na něco se těší, něco prožívá a najednou, jako když utne. Tam mi běhal mráz po zádech. Protože jsem věděla proč. Proč to najednou z ničeho nic skončilo.

Momentálně mám na nočním stolku Modlitbu za Kateřinu Horowitzovou, knihu, kterou jsem v antikvariátu dostala za nákup Atlasu rostlin, ačkoliv jsem si jí chtěla normálně koupit. Mám prostě takový válečný období...

Mladá lípa v den naší návštěvy padla za oběť vichřici.




A tohle je pověstná umývárna ze školy v přírodě... Jinak to teda byla ukázková holírna udělaná pouze na efekt pro kontrolu, která jednou do tábora přijela. Ve skutečnoti tuto nadmírnu luxusní záležitost nacisti nikdy nezprovoznili.

 Je to tísnivé? A to jsem ani nevyfotila hromadné ubykace... Úzkost mi to nedovolila.

sobota 18. listopadu 2017

Viděla jsem... vol. LXXV - Very British Problems

Tak už máme venku ten správnej marast, co? Chtělo by to trochu se zasmát, co? Tak jo.

Jestli máte rádi anglický humor, pak se vám tohle bude zaručeně líbit. Já jsem navíc po několika dílech zjistila, že jsem nejspíš Britka. Kdo by to byl řekl, s mým křišťálově čistým, slovanským rodokmenem?

Šuplík "dokument", oddíl "komedie", kolonka "Británie".

Very British Problems je seriál, který se noří do hlubin britského psýché. Známí britští komici a jiné celebrity vtipně glosují mentalitu Britů a problémy s tím spojené.

Hodně vtipné! Tenhle humor já můžu. A asi si přečtu knihu/y.

Zdroj www.vice.com

středa 15. listopadu 2017

Dopisní set

Připravila jsem dopisní set. Domazlila obálky. Nakoupila stuhy.

Set se skládá z desek na dokumenty, do kterých je vložený A4 květovaný blok bez linek a k němu 4x5 potištěných obálek, jejichž dekory ladí s dekory květin v bloku.

Easy peasy, jenom je to trochu piplačka to připravovat, takže tomu odpovídá i cena. A stále hledám opravdu perfektní obálky. A zatím je stále nenacházím. (Rozumějte, tyhle jsou naprosto fajn, ale já bych ráda vyšší gramáž, a aby byly klopové, což už se snad ani nedělá.)









pondělí 13. listopadu 2017

Do kytek!

Sepsala jsem pro vás Myyny velký květinový speciál! Třeba pro inspiraci. Kytky mě totiž letos zasáhly nebývalým způsobem. (A zřejmě to tak ještě nějakou dobu zůstane.)

Za posledních pár měsíců jsem nasbírala úctyhodnou řádku květovaných artefaktů. Od papíru přes knihy, až tužky a vonné oleje.

Tak začneme tím, co je mému srdci nejblíž a tím je papírnictví. Překvapivě do vás nebudu ládovat nic ze své produkce, to jste asi nečekali, ale já vám radši dneska představím svůj dlouholetý vzor a tím je značka Rifle Paper Co., kterou začal do České republiky dovážet e-shop Bella Rose a já se o téhle novince dozvěděla samozřejmě od Aničky, která v tom má prsty. No neváhala jsem ani chvilku a něco málo si dopřála. Je to krásné, a já nutně potřebuju znát hlavně materiál a formu zpracování. Chápete, že jo?
Koupila jsem si sešity a tužky, nejkrásnější, jaké jsem kdy viděla. Na obrázku jsou smíchané ještě s tužkami značky Laura Ashley.
Rifle Paper Co. založila v roce 2009 výtvarnice Anna Bond (ano, trošku si troufám vidět paralelu, i když vím, že těm výrobkům nesahám ani po kolena; Anna má ale 4 roky náskok, tak uvidíme).





K tomu jsem v papírnictví kaš-mi-daš zmerčila květinové potisky od značky Laura Ashley. Paní Laura byla britská návrhářka a zemřela po pádu ze schodů v roce 1985. Její rukopis je známý především díky tradičním květinovým vzorům, tak typickým pro Británii.



A u tužtiček ještě zůstanu. Rozkošný kaktusový prodává Zahrada na niti, veverkovo-zajíčkový s květinami je od výtvarnice Nathalie Lété a je také z kaš-mi-daš. Obě píšou výborně. Kaktus je gelovka, zajíčci jsou klasická vyměnitelná propiska.
Přihazuju k dobru ještě božáckou brožičku s kaktusem, který nosím na své zelené santus bundě. Onehdá na mne nějaký pán s vyfintěnou slečnou dorážel na Národní, že vypadám, jako když jdu na houby. Asi mu vadila ta bunda. Pravda, k vytaženým legínám po bradu a zlatým šperkům, kterými se honosila jeho slečna jsem měla opravdu daleko. No furt lepší na houby, než na silnici.


A knihy! Ó, knihy! Nikdy jich není dost, pravda?
Ve Španělsku jsem si vyhlídla velkou a nádhernou publikaci Plant, ale na nákup jsem si počkala až do Čech, neboť má asi deset kilo. Je věnovaná nejkrásnějším grafikám, ilustracím a fotografiím na téma rostliny. Taková maličko zbytečná, ale velmi krásná záležitost. Pro opravdové milovníky rostlin a oddané pozorovatele.
Naopak velmi užitečný je objemný Atlas rostlin z roku 1937 (autoři John, Novák, Záborský). Pořízený v anikvariátu. Po internetu se jich ještě pár povaluje. Ta moje je po nějakém panu učiteli, jehož jméno jsem bohužel na téměř zmizelém popisku nerozklíčovala.
Uvnitř najdete odborné informace ze světa rostlin (báječné je, že to stále platí) a opravdu nádherné barvotisky. Vzhledem k datu vydání si tipuju, že jsou to litografie.












Nebyla bych to já, abych na internetu nenašla něco bizarního. Tentokrát jsem narazila na nádherné plakáty Českého rybářského svazu, s ilustracemi Ak. mal. Květoslava Híska, ovšem koupit je, to byl opravdu oříšek, neb e-shop téhle organizace jaksi... ehm... moc nefunguje. Inu, tak jsem si psala s paní sekretářkou. Ta byla tak skvělá, že to za mě vyřídila a plakáty jsou doma.
Samozřejmě jsem sáhla po Vodních a pobřežních rostlinách a k tomu přidala Živočichy pod vodou a kolem vod. Zdánlivě nedůstojně jsem je odvelela na toaletu, ale opravdu jen zdánlivě, protože u nás je toaleta věnovaná srdcovkám. Už tam je i pan Šašek a taky mapy světa. Pozorovat několikrát denně to samé, to chce opravu něco výjimečného.


Relax. Chladné dny si žádají opravdu pořádný relax, alespoň chvilku oddychu, obklopit se něčím hodně příjemným, což já řeším třeba aroma lampou z dílny Ema Mamisu (hlavně prosím vás Báře nepište, jestli nemá aromalampy, když je evidentně v e-shopu nevidíte; je to ruční práce, někdy jsou a někdy nejsou, podle toho, co zrovna Bára vyrobila). A protože z duše nenávidím různé citrusové, levandulové a eukalyptové vůně, sáhla jsem na e-shopu Nobilis Tilia po jiných rostlinách. Miluju vůni růžového dřeva a růžového gerania, navíc, to s podtitulem bourbon, je vážně luxusní. Pro milovníky dřevitých, orientálních a kořeněných záležitostí. Samozřejmě, další favorit je santal. Ale ten nemám.


A co rotliny živé?! Hm? Téměř všech jsem se zbavila. Málo, avšak o to intenzivněji, cestujeme a pokojovky jsou fakt na obtíž. Nechala jsem si jen ibišek a fíkus, neb je mám téměř dvacet let a to, co se mnou ty kytky prožily, to se mnou nedal nikdo. Ostaní šlo z domu k dobrým lidem. Jako poslední kytku jsem si nechala kokedamu, které mazlivě říkám Kokeš a je to asparagus. Příští rok mu budou čtyři roky. Kokedamy, pečlivě vázané, najdete v Zahradě niti.



Sukulenty. Kdo jiný na mne vydrží celou zimu trpělivě čekat v lehké hybernaci, než tihle miláčci? Pro zajímavost přikládám jejich fotky po vysazení v roce 2014 a dnes. Jsou to už těžká velká monstra a já je s oblibou nechávám být. V létě s vydatnou zálivkou pobývají na naší ultra rozpálené jižní terase, v zimě jsou doma. Často kvetou a já je zásadně nepřesazuju, takže je i vidět, kdo koho přetlačil a kdo musel ustoupit.
Sukulenty od poctivého pěstitele můžete koupit také v Zahradě na niti.





 Jaké to bylo malé a roztomilé, že?

A nebylo by něco na pleť? Něco jo, vy fintilky. Třeba ajurvédský olej Fialka od Khadi, jehož vzorek jsem dostala na právě proběhnuvším Green Beauty Marketu. Je to pecka. Normálně bych to nejradši fetovala celý den.


Uf. Kdo až dočetl sem, je borec. Něco mi napište. Třeba mi slibte, že přijde zase jaro. Já totiž začínám hybernovat stejně, jako moji sukulentí kámoši. (Taky si pamatuju, jak Kelly v seriálu Beverly Hills 90210 prohlásila, že jak je pod deset stupňů, tak hybernuje. Možná mě tenkrát začarovala, proč bych si jinak pamatovala takovou ptákovinu?)