pondělí 1. září 2014

Trička od Myyny

Skoro každý, kdo dělá sítotisk na textil, tiskne na trička. Tomu jsem se chtěla obloukem vyhnout, obejít to zadem a ještě zabouchnout dveře. Jenže.... ta sova! To prostě nešlo nechat být.

Tak jsem se rozhodla pro malou limitovanou kolekci triček potištěnou dosavadními síty, které mám k dispozici. Něco malinko nadělám a zbytek bude na přání.

Trička zatím nejsou česká. Ale ráda bych další kusy nakoupila z jihočeského Jitexu.

Fotky tiček pro prodej na Fleru mi pořizoval M., v zapadajícím slunci sobotního večera. Modelka nejsem, tak se mi moc nesmějte, hi hi.

P.S. Trička a víc fotek snad během dne vložím na Fler. Kromě toho bílého s dlouhým rukávem, to jsem si přivlastnila.










sobota 30. srpna 2014

Music Inspiration #40 - Priessnitz

S Jeseníkama jsem měla vždycky spojenou kapelu Priessnitz a díky čtyřdennímu výletu z minulého týdne už mám i další příjemné věci spojené s tamním krajem.


Zdroj novinky.cz


Jaromír Švejdík aka Jaromír 99, muzikant a výborný výtvarník nikdy Jeseníky neopustil a i přes jistou lokální slávu se do Prahy neodstěhoval a zůstal horám věrný. Je to sympaťák (byla jsem na jaře na jeho přednášce o ilustracích ke Kafkově knize Zámek, kterou převedl do komiksové podoby - mám a je moc pěkná) a mám ráda i texty, které pro kapelu Priessnitz psal. Poslední album téhle formace bylo vydané v roce 2006, ale oficiálně se zatím nerozpadli. Je fakt, že Jaromír začal hodně výtvarničit a kapela šla stranou. U příležitosti knihy Zámek pak spolu se spisovatelem Jaroslavem Rudišem založili kapelu Kafka Band, které se teď naplno věnují.



Jaro, album Potichu? (1997)




Rybičky, album Hexe (1994)


pátek 29. srpna 2014

Ruční papírna Velké Losiny

Ruční papírna ve Velkých Losinách je velkou raritou. Těžko bych ji mohla minout bez povšimnutí už proto, že je jedinou ruční papírnou ve střední Evropě.

Historická budova papírny je zrekonstruovaná a kromě výstavy o její historii, je v útrobách budovy i samotná manufaktura, kterou si můžete prohlédnout. I když, nečekejte ve výrobně nějaký frmol, třeba jako ve sklárně. To alespoň v době naší přítomnosti vůbec nebylo. Možná byli všichni na svačině nebo co já vim, každopádně jsme viděli asi 4 pracovníky ve výrobním procesu.

Nebudu Vám popisovat co a jak a proč, to je asi zbytečné, ale co mě zaujalo (teda kromě té výroby, samozřejmě) byla oddanost značce Ton, jejíž židle se v manufaktuře nacházely.

A co mě ještě víc potěšilo, šlo o židle denní potřeby, žádné designové klišé, žádné tanečky okolo, jako že, óóó, tady máme takové židle, hlavně si na ně nesedejte... Jedny klasické Tonky trůnily v promítárně a další byly přímo ve výrobě a zjevně sloužily zaměstnancům k odpočinku. Že jde o designové kousky (Oswald Haerdtl, 60. léta), které už jsou celkem raritka, o tom nemá, myslím, nikdo ze zaměstnanců ani tušení. A to je milé, ne? Je to jako když najdete u babičky něco hrozně starého a slavného, a ona o tom nemá ani páru a prostě to jen tak používá. A to mě baví.

V přilehlém obchodě papírny jsem si pořídila dva bloky s akvarelovým ručním papírem a jsem moc zvědavá na práci s ním. Byl o dost dražší, než papír, který normálně kupuju, konkrétně desetkrát dražší, tak jsem fakt napnurá jak kšandy.



A tady máme krasavice od Oswalda.








středa 27. srpna 2014

Logo v modré a žluté

Nejen bohulibým osobitým výtvarnem je Myyna živa... Někdy je potřeba zahnout i do nějakýho businessu nebo jak se tomu říká, prostě, aby na tu skývu chleba bylo...

Když jeden grafik nemůže, přispěchá další, v tomhle případě já, abych za jeden den odvedla práci, na kterou měl ten druhý bůhvíkolik času. Ale neva. Udělala jsem to ráda. V tomhle případě to bylo logo pro IT konferenci ve Švédsku, která se bude konat v polovině listopadu. Tímto děkuji mému muži za takovou fajnou přihrávku.

Udělala jsem celkem osm návrhů, podmínkou byly švédské národní barvy, příslušný nápis a římská číslice VII. Původně jsem barvy hodila do mlžného oparu, rozumíte, jako že listopad, mlhy, Skandinávie, pošmourno, ale to nějak nevyšlo. Musela jsem dodržet přesný odstín.

Vybraná byla nakonec verze asi nejkonzervativnější, mám ten pocit. Ale já to chápu, není to žádné výtvarné sympózium, žeano.

Tadyk jsou všechny návrhy, posuďte sami, poslední obrázky jsou ty finální. Od mojí milé Kačky, kamarádky korektorky, jsem pak ještě dostala radu ohledně pomlčky, která by měla být v datu správně spojovníkem, takže nápis ve schválené verzi je ještě i ve správném typografickém tvaru. ...kuju, Kačko!

Namalovala jsem v počítači pár Stockholmských dominant a pak si s nima hrála, až vznikly následující návrhy. Kdybych si měla vybrat já, šla bych do č. 2, ani 4 neni k zahození, ale ta moc nefungovala, když se to hodně zmenšilo a to je špatně.



1.

2.

3.


4.


5.


6.


7.


8.


A tady - tadáááá! Vítězná formace logo+banner (varianta 5). Na přání v modrém poli.








pondělí 25. srpna 2014

Restart v Jeseníkách

Daleko, daleko z Prahy... je zajímavý, jak dokáže být tohle město někdy vyčerpávající. Nebo jsem si toho naložila jednoduše moc, ale já nejsem zrovna fanynka sebelítosti, takže to nebudu rozmazávat.

Fotky jsou převážně z mobilu, vím, že je to děs běs, ale nic lepšího teď zpracovanýho nemám.

Nejdřív jsme zastavili na tři dny v Branné, kouzelné vesnici nad Šumperkem, kde jsme zkoušeli na slepo, který z penzionů by měl asi tak třeba volno. Netrefili jsme se hned napoprvé, to bych vám lhala, ale asi třetí pokus byl úspěšný a my se zhroutili do hřejivé náruče penzionu Na kovárně.
A Branná je prostě kouzelná.


Z Branné jsme pak podnikli několik výletů, jeden a taky rovnou i poslední byl na kole. Poslední proto, že mi začlo stávkovat koleno, takže zbytek dovči jsem radši prochodila.




Když už jsme byli na tom Jesenicku, zajeli jsme se podívat do Jeseníka do místního muzea, kde je celá jedna expozice věnovaná čarodějnickým procesům, ke kterým tu docházelo v 17. století (viz. Vávrův film Kladivo na čarodějnice). Tak mě zajímalo, jak to s těmi mými předky bylo... Ne, kecám. Nejsem čarodějnice, já jsem přece víla, to dá rozum. Expozice se nesmí fotit, to je teda velký mínus, bo je tam spousta zajímavých informací a i ty mučící nástroje by stály za obrázek. Musíte tam holt sami, co se dá dělat.

A protože jsem holka z lázní, nemohla jsem vynechat prohlídky areálů lazní Priessnitz, ani ty ve Velkých Losinách a už vůbec ne ty v Lipové, kde jsme strávili zbývající dva dny v penzionu Šindel. Tímto bych chtěla panu domácímu poděkovat za opulentní snídaně, které mě obě rána zde strávená velmi rozradostnily, neboť snídám ráda a hodně.




A zbytek zase samá příroda, taky jeskyně na Pomezí a ruční papírna ve Velkých Losinách, mimochodem, jediná papírna svého druhu ve střední Evropě. Samo, že jsem si odvezla hned dva akvarelové bloky z ručně vyráběného papíru. Už se těšim, jak obstojí.




K té papírně bych se ještě ráda vrátila, neb jsem tam narazila na zajímavou věc.

A co vy? Máte už po dovolené, nebo vás ještě čeká?



neděle 24. srpna 2014

Music Inspiration #39 - Foo Fighters

Zpátky v Praze... nechte mě ještě chvíli v lese!

Celkem logické pokračování posledních dvou muzikálních příspěvků... Bývalý člen kapely Nirvana, bubeník Dave Grohl, založil kapelu v podstatě hned po té, co se rozpadla Nirvana. A udělal dobře. Kapele to šlape do dneška.


Zdroj therockrevival.com


Overdrive, album One By One (2002)



A něco poslední desky Wasting Light (2011), skladba Rope.




A eslivá ste fanoušky FF, tak co nevidět má vyjít jejich poslední počin, Sonic Highways. 

úterý 19. srpna 2014

Zavěšená křídla

Z nějakých nepochopitelných důvodů miluju všechno hezké, co se dá nějak zavěsit. Docela by mne zajímalo, co je to za úchylku.

Krásné věci levitující v prostoru mě okouzlujou a obklopuju se jimi. Občas se přistihnu, jak tak zírám na jejich lehký pohyb v jemném proudu vzduchu. Jak se točí dokola, velmi tiše a klidně. (Což mi připomíná, že jsem včera byla na první lekci točení keramiky na kruhu, ale z pochopitelných důvodů - hlína od hlavy až k patě - nemám fotky, no, každopádně to bylo hrozně příjemný.) Když se rozhlídnu, něco zavěšeného je u nás doma v každý místnosti. Několikrát.

Když jsem objevila kouzelný skleněný ptáčky od Ledum, kteří asi mají vlastně sloužit jako korálky nebo komponenty k další výrobě, měla jsem hned jasno, že u nás doma budou mít křídla a svobodu. Alespoň na špagátu/vlasci. Ptáčkům od Ledum jsem naprosto propadla.




Další ptáčky mám z Olívčinýho shopíku. Taky láska na první pohled.




A tady jsou také nesporné důkazy mojí posedlosti artefakty, které se dají zavěsit do prostoru...


Devět let starý mobil z Ikea, který mě pořád baví.


Křišťálový broušený ověs.

Moje vystřihovánky.

Jsem si jistá, že následující zavěšenou věcí bude něco ze Zahrady na niti...

A co vy a levitující předměty?

pondělí 18. srpna 2014

Antonín Strnadel

Už dlouho jsem žádný post neuložila pod štítek "Knižní ilustrace" a zrovna nedávno mě u našich v nepřeberné rodinné sbírce pohádkových knížek zaujaly ilustrace, které, jak pravila moje mamka, jsou takový depresivní. Jsou, to teda věru některý jsou.

Knížka pohádek se jmenuje Čarovné ovoce (1965), jde o lidové pohádky z Moravy a převyprávěli ji Eva Kiliánová a Oldřich Sirovátka.

Autorem ilustrací je Antonín Strnadel.

Pan profesor Strnadel vedl ateliér ilustrace na pražské VŠUP (odhaduju to na šedesátá a začátek sedmdesátých let, neboť v roce 1975 Antonín Strnadel zemřel) a jeho žáky byli například Krtečkův tatínek Zdeněk Miller a nebo moje oblíbená Olga Čechová (k té se určitě někdy vrátím).

Co je na ilustracích pana profesora Strnadela hodně zajímavý, je na první pohled patrná láska k určité geometrii a symetrii, velmi strohé tahy černobílých ilustrací a akvarel smíchaný s koláží.

Rozhodně mě baví jemné barvy, které jsou v ilustracích použité, a kdybych chtěla být genderově nekorektní napsala bych, že jeho ilustrace jsou typicky mužské (ve své zkratce a systematičnosti).








A ilustrací k pohádce Lenošná dívka se loučím a hlásím pro tento týden dovolenou, což neznamená, že na blogu nebo Facebooku nic nebude, ale na druhou stranu taky nic neslibuju, neboť jsme se rozhodli v úterý ráno vyrazit na sever, do hor. Českých Moravských. Bude pršet a bude zima a já se na to těšim. A nemám nepormokavou bundu.


sobota 16. srpna 2014

Music Inspiration #38 - Nirvana

Když jsem minulý týden řekla A v podobě Courtney Love, je třeba říct i B. A to Nirvanou.

Já nevím, jak je nebo není Nirvana v dnešní době populární, ale já si dobře pamatuju jaký poprask způsobila, když mi bylo sotva patnáct. Bylo to jako zjevení. A taky si pamatuju, jak jsem brečela, když Kurt Cobain spáchal sebevraždu (nutno dodat, že mi nebylo ani sedmnáct).


Zdroj plus.google.com

Jisté je, že Nirvana zůstala legendou a naprosto zaslouženě, protože krom toho, že vypadali hrozně a příšerně se chovali, byli velmi kvalitní hudebníci. Stačí vzpomenout na bezkonkurenční koncert MTV Unplugged (1993), kde museli zahodit všechny zvukové vymoženosti a chaos a nastoupit s akustickými nástroji na malém komorním prostoru. To prověří každého muzikanta. Vzpomínám si, jak ten koncert MTV pořád dokola opakovala. Tak byl výborný. (MTV bývala dobrá hudební stanice. Sice plná reklam, ale mezi tím se prezentovala skvělá muzika. Teď tomu už tak není a je to škoda. Z MTV je obyčejný škvár.)


Takže, abyste měli představu, co tím myslím, když píšu o skvělém akustickém koncertu...

The Man Who Sold the World 1993 (cover veze skladby Davida Bowieho, 1970)




All Apologies, album In Utero (1993)









pátek 15. srpna 2014

Páteční salát a pár vět k tomu

Už je tomu nějaký ten pátek, co jsem vyhlásila španělskou soutěž a svatosvatě přislíbila, že saláty všech soutěžících v létě jeden po druhém vyzkouším a odbloguju...

Jooo, houby s voctem, drahá Myyno... sliby chyby.

V poslední době se stravuju naprosto pekelně. Prakticky jsem přestala vařit. Po sedmi letech velmi úzkostlivě střeženého jídelníčku jsem kvůli práci hodila všechno za hlavu a abychom netrpěli hlady, M. objednával alespoň pizzu a podobný dovážkový nesmysly.

Nemít velmi nekompromisní, leč naprosto zlatou trenérku, asi bych teď díky svýmu stravování vypadala jako kus knedlíku. Nebo rosol. Naštěstí nevypadám, ale zažívání jsem si věru rozhodila, to teda jo.

Co z toho plyne?

Tak jednak s těma sajrajtama musim přestat a začnu jíst zas normálně.

A vy, prosím vás, jezte taky pořádně. Čerstvě, zdravě, vařte si doma. A odpusťte mi, že první ze salátů přišel až teď, v půlce srpna. A ještě jsem ho krapet zmrvila. Omlouvám se tímto Jitce, že její recept, který byl v komentářích první v řadě, je trošku jiný...

Jednak jsem koupila špatný sýr, jednak jsem musela vynechat cibuli, tu dlouhodobě nějak nemůžu vůbec jíst. Jitko, ještě jednou promiň. Musím ale říct, že ta zálivka (kterou jsem udělala přesně podle receptu) je naprosto božská a uplně jsem se do ní zamilovala.

Recept na Rukolový salát s medovou zálivkou přesně dle Jitky zní:

Přísady: sáček rukoly (nebo - pokud nenakupuješ v supermarketu - dva svazky klasické velikosti z trhu), kozí sýr (nejlíp váleček, který rozkrájíš na menší kolečka), červená cibule, několik lžic octa (jedno jaký, nejlíp kvalitní vinný, balsamico tepelná úprava moc nesvědčí, ale v nejhorším se taky dá, není to pak ale tak výrazné), několik lžic třtinového cukru (asi tolik jako octa, záleží na chuti) a trocha oleje na osmahnutí cibulky.

Zálivka: klasika - olivový olej, citronová šťáva, pepř, sůl, med (podle chuti a množství tak, aby lístky rukoly byly všechny pěkně obalené).

Dvě pánvičky - jedna "mokrá" na karamelizovanou cibuli, druhá suchá na orestování ořechů a opečení sýra.

Postup:
Oprat rukolu a nalít zálivku. 
Na suché pánvi orestovat ořechy.
Nakrájet oloupanou cibuli na kolečka, rozdělit rukou na menší dílky a na oleji osmahnout do změknutí (ne do opečení). Podlít lžícemi octa a zase pár minut čekat, než se část octa neodpaří (asi tak dlouho, dokud je hodně cítit), zasypat cukrem a zase pár minut nechat. cukr se s octem a cibulí krásně prolne, je z toho takové jakoby fialkové hnízdečko. zhruba za 15 minut hotovo.

Mezitím ořechy ze suché pánve dát v pánvičce na stranu, přidat na jejich místo na kolečka nakrájený kozí sýr a po obou stranách rychle opéct, aby se utvořila zlatohnědá kůrčička. 

... A velké finále:
rukolu rozdělit do dvou hlubokých talířů, navršit zkaramelizovanou cibuli, navrch dílky sýru a zasypat ořechy. 

---------------------------

A tady je pár fotek, ale těmi se moc neřiďte, jsou zavádějící. A příští týden bude další salát, tentokrát podle Martiny.

Užijte si víkend!





P.S. Od té doby, co mi doktorka potvrdila, že nemám celiakii (sice mám jinýho bubáka, ale furt je to lepší, než jsem myslela), tak se nemůžu nabažit čerstvého chleba. Tenhle je olivový.