pátek 19. prosince 2014

Managua

Průvodce Lonely Planet tvrdí, že je Managua neprávem opomíjená a že si tu lze užít pár zajímavých chvil. Nesouhlasíme. Neztrácejte tu čas. Přespěte a vypadněte do přírody.

Všechno, co je jen trochu zajímavé, se nachází v severní části města. Severní část patří do chudinské čtvrti. Takže problémy. Jediná možnost je vzít si taxi a nechat se tam dovézt.

Fotím jenom na mobil. Foťák bych tu nevytáhla ani za zlatý prase. Ulice jsou plné dokonale zabarikádovaných pevností. Ostnaté dráty. Všude mříže. Ale to taky nemusí vůbec nic znamenat. Latinská Amerika je taková. Zabarikádovaná.

Ničivé změtřesení v roce 1972 způsobilo hodně výluk a dostavování. Tady se vrací všechno k životu jen velmi pomalu. Celoroční horké počasí zpomaluje i ty největší dříče.

Taxíky na nás neustále troubí, jestli nechceme svézt. Dáváme se pěšky jižním směrem a hledáme nákupák. Potřebujeme místní SIM kartu a opalovací krém. Po cestě cítím, jak se na sluníčku škvařím. A co teprve Martin a jeho milionoznamínková pokožka... Nákupák jsme našli. Je stejnej, jako všechny ostatní. S tím rozdílem, že tady lidi stojí frontu před obchodama ještě před otevřením. Nevím proč.

Simka stála asi padesát korun a dobili jsme ji kreditem s internetem za 300 cordób. Nějakou dobu by to mělo v případě nutnosti vydržet. Cordoba vychází téměř 1:1 ke koruně. Koruna mírně vítězí.

Pokoušeli jsme se najít jednu restauraci podle mapy v LP, ale bylo to marný. Mapy v průvodci jsou tu zoufale nepřesné. A tak jsme zapadli do restaurace Piráti z Karibiku a já si dala svoje první místní hovězí. Naprostá lahůdka. Tak sametový kus flákoty jsem snad nikdy nejedla.

Večer volali z letiště, že ještě v noci přivezou batoh. Hodní kluci. Střídám španělštinu s angličtinou. Nemůžu se nějak naladit. Slovíčka lovím zoufale dlouho. Časem se to nahodí samo.

Pokud batoh skutečně dorazí, odjedeme o den dřív.



20 hodin

Letělo se hodně brzy ráno. Na Ruzyni nám zauzlovali batoh do úhledného kokonu a v půl sedmé už jsme plnili malé letadlo do Frankfurtu. Hodinová cesta. Nahoru do mraků a zase rychle dolů. V devět hodin už se kolem mne mluvilo německy.

Frankfurt-Atlanta. Asiat vedle mne skoro celou cestu prospal a já byla první čtyři hodiny líná i sledovat filmy. Většinu času jsem čuměla do blba nebo chroupala oříšky. Martin za tu dobu sjel několik filmů a nakonec zlomil i mojí lenost. Nacvakala jsem si na monitoru Maleficient (super!), Lásku na kari (docela dobrý) a Velkou nádheru (to jsem nedala). (Velkou nádheru jsem zkoušela vydržet půl hodiny a pak jsem to vzdala. Pochopila jsem, že jednotlivé záběry jsou samostatná mistrovská díla dokonalých obrazů a vím, že je to kritiky opěvovaný film, ale fakt mě to nedostalo.)

Atlanta. Horko, zima, horko, zima. Střídaní klimatizace jako na běžícím pásu a nezvykle mnoho černochů. Což není projev rasismu, ale jenom nezvyklá situace. Obstrukce na imigračním jsou únavný a ještě komplikovanější než před dvěma lety. Navíc Ebola způsobila, že máme na vyplňování o jeden papír navíc. Sice nevystrčíme z letiště nos, ale je nutné vystát několik front, dostat cenný štempl a pak stát znova u přepážky a znova ukazovat svoje pasy a letenky. Znova mi snímají otisky, které jsem tam v roce 2012 zanechala. Blázinec.

Atlanta-Managua. Trvá celou věčnost než odrolujem s letadlem od letištní haly. Jsme příšerně unavení a všechny děti v letadle taky, protože řvou jak o závod. Poslední tři hodiny letu jsou hrozně dlouhý.

Managua. Nečekaný poplatek za vstup do země. 10 dolarů na člověka. Novinka. Dostali jsme další cenný štempl a jdeme čekat na náš jediný, s láskou a pečlivostí balený batoh. Dokonale vyvážený smysl našeho bytí smrsknutý do jednoho měsíce a půl.

Batoh nedorazil. Už zase.

Úředník na reklamacích má už předpřipravený formulář s Martinovým jménem. Batoh se zasekl na Ruzyni (zase!), ale už se to řeší. Přiletí pozítří. Ok.

Výlez před letištní halu znamenal ránu pěstí v podobě horké noci. Deset večer. Taxíky mají žně. Nikdo si netroufne jet z letiště v tuhle dobu jinak než tágem. Nedůvěřivě žádáme licenci nebo nějaké ID. Evidentně už neplatí poznávací znamení ofiko taxíků z minulého roku a všechno je jinak. Musíme uvěřit nálepce s razítkem na dveřích. Cena taxíku do čtvrti Maria Quezada stojí 22 dolarů. Dost peněz, ale berem to a mizíme do noci.

Viva la revolución! Ulice jsou osvětlené jasnými neony a na jednom kruháčí mají obrovskou neonovou hlavu týpka v baretu. Kult revolucionářů je tu stále aktuální. Na letišti nás přivítala dokonale stranická nástěnka s hrdinným Che Guevarou trůnícím uprostřed. Zřejmě velký místní vzor. A teď ta obrovská hlava... Bojovníci.

Míjíme ulici plnou gigantických betlémů. Jeden vedle druhého. Taxík brzdí u hotýlku Casa Vanegas (18 dolarů za noc, na pokoji internet, sprcha a záchod). Dvoje mříže, pokojíky uprostřed útulného dvorku. Zapadáme po studené sprše do postele. Větrák jede na plný obrátky.


Casa Vanegas

středa 17. prosince 2014

S holkama to balíme

Nevěřili byste, kdo všechno se mnou jede do Nikaraguy...

Jana Grešáková...

Saša Recyvěci...

Mitnik Rosa...
Maskrtka
Je strašně zajímavé, jak se pro každou kapsičku najde praktické využití. Jak já jsem se bez nich dřív mohla obejít? Záhada.

Doufám, že se v Nice bude holkám líbit. Tohle je čeká...

Udělala jsem itinerář s třemi okruhy (vždycky dělám itinerář já, to mě ba). První okruh jsou kávové plantáže, hory a pobřeží Pacifiku. Druhý okruh budou sopky, jezera a deštné pralesy. Třetí část bude složená z Karibského pobřeží a ostrovů. Každý okruh má zhruba 14 dní. To je celý plán.

Poznačená města na mapě,
zakroužkovaná místa,
podtržené linky autobusů.
Až na první tři noci žádné rezervované ubytování,
žádná předplacená jízdenka.
To je všechno. Čau.
A zatím nám to tak vždycky prošlo.

Tak já se zas ozvu.

Hasta pronto y muchos besos!

P.S. Hlavními vývozními artikly Nikaraguy jsou káva, hovězí maso, krevety, humři, cukr a rum. Tak to je dobrý místo. Hlavně ti humři a rum mě dost zaujali...

úterý 16. prosince 2014

Bude zima?

Přivolávám od čtvrtka trochu toho chumelení a pořádné zimy. Dneska mi totiž bylo v kabátě podivné horko, a i když bych nejradši zavedla celoroční léto, tak správný řád a běh věcí je mi přece jen milejší a prosince takové nebývaly. Třeba před pěti lety. Myslím.

Takže čáry máry fuk, ať je tady závěj a chuť na svařák.








sobota 13. prosince 2014

Music Inspiration #45 - Garáž

Český osmdesátkový underground... geniální ožralové po povrchem. Na sluníčku se vyhřívá Gott, Vondráčková a spol. A pod nimi se jako krysy hemží pivní intelektuálové a myslitelé šedé doby.
Neuveřitelný kontrast ke všem lesklým televizním estrádám a temně modrým očním stínům s tanečníky za zády. Provokativní slova, hospodský texty, kouzlo a šarm zaplivaných putyk. Jakkoliv se tahle spojení zdají být kontraproduktivní a vlastně nepředstavitelná, s Garáží fungují a dávají smysl.

Zdroj foreverpunkandoi.blog.cz


Garáž, časem přejmenovaná na Garage, založená v roce 1979 v hospodě U dvou koček.

Garáž, Houby





Garáž, Špatná věc, text Egon Bondy



pátek 12. prosince 2014

DIY vánoční visačky

Ve středu 10. 12. proběhl poslední razítkovací kurzík, tentokrát speciální, na vánoční téma, řádně okořeněný medovinou, perníčky a koledami (z Youtube) (ne, ne, já nezpívám).

A protože připravuju na tohle téma článek pro Fler, můžete ho mít s předstihem, poněvadž předlohou byl průběh a výsledky našeho vánočního razítkování.

Pro tenhle workshop jsem připravila specialitky, jako například raznici na visačky, barevné saténové stužky z mého oblíbeného obchodu na Újezdě, ale hlavně a především - velké barcelonské gumové pláty na výrobu razítek (v Čechách stále ještě nesehnatelné).


A abych účastnice zahalila do té správné bezstarostnosti, připravila jsem pro ně i šablony s vánočními obrázky, které si můžete zdarma stáhnout i vy (zdroj inspirace byl samozřejmě Pinterest, ten je prostě bez konkurence).

Co budete potřebovat?
  • Školní gumy Milan či jiné gumy na gumování (největší velikost gum, kterou jsem v Čechách sehnala, je asi 3x7 cm od Milana)
  • Obrázek zmenšený na velikost gumy (přikládám ke stažení arch vánočních motivů, ne všechny jsou uplně malé, ale určitě se to dá v počítači zmenšit na velikost vámi zakoupeného materiálu)
  • Pauzovací papír
  • Měkká tužka, například 8B
  • Papír vyšší gramáže pro výrobu visaček
  • Rydlo (ideálně profesionální linorytová rydla značky Šerák, velikost 1102 a nebo 1120, seženete ve výtvarných potřebách nebo na internetu)







Volte rydla co nejmenší velikosti. Já doporučuji profesionální rydla Šerák z prostého důvodu - jsou prostě nejlepší. Sice dáte za kus kolem 250 Kč a více, ale tahle investice se vám vyplatí. Dříve jsem používala sady školních rydel a jejich tupost mě doháněla k šílenství. Ušetřete si tuhle mrzutost a sáhněte po Šerácích. Budete spokojeni.

Výroba razítek ovšem není technika rovná linorytu. Školní guma je mnohem měkčí a tudíž je její životnost kratší, bude se vám s ní ale velmi dobře a jednoduše pracovat. Je také vyšší, takže nebudete potřebovat nalepovat žádný nástavec.

Celé kouzlo začíná přenesením obrázku na gumu pomocí pauzovacího papíru. Obrázek si na něj překreslíte podle svého zvoleného vzoru, obrátíte pokreslenou stranou na gumu a obtisknete pomocí tužky nebo rukojeti rydla přímo na gumu (jezděte s mírným tlakem plochou tužky nebo držákem rydla po obrázku a tím se otiskne obrázek na gumu).


A pak ryjete. Ryjte vždy od sebe, protože rydla jsou pekelně ostrá. Linorytové rydlo se správně drží tím způsobem, že si rukojeť skryjete do dlaně a ukazováčkem "jistíte" směr rytí tak, že si ho opřete o rydlo.


Začínejte vždy obrysem obrázku a mějte na paměti, že ryjete negativ. To znamená, že to, co ryjete bude neobtisknuté a místa, která zůstanou, se obtisknou. Ale nenechte se tímhle pravidlem vystresovat, často se stane, že nechtěné má ještě větší kouzlo a chyba se stává předností.



Když máte vyrytý obrázek na gumě, můžete tiskat. Je to velká radost! Na trhu už je nepřeberné množství různě barevných inkoustových polštářků (stojí kolem 50 Kč).




Na výrobu visaček můžete a nemusíte použít tvarovanou raznici. Někomu stačí pravoúhlé okraje, někdo dá přednost vyřezaným křivkám. Raznice najdete v papírnictví nebo na internetu. Jejich design je hnusný a připomíná Barbie auto. Nicméne, funguje.




Výsledek vašeho snažení může vypadat například takhle parádně:





Za celou akci se nezapomeňte odměnit třeba dobrou medovinou nebo medovými perníčky. Práce jde pak mnohem lépe od ruky :).

Hezký víkend!


čtvrtek 11. prosince 2014

Kurz sítotisku a sérigrafie na Hellichovce II

Druhá a poslední část kurzu sítotisku a sérigrafie na Hellichovce v obrazech. Bylo to inspirativní a příjemné. Děkuju panu Adamu Lešikarovi za všechny předané informace a neuvěřitelně milé jednání.

Síto s veverkou mám. A brzy jej vyzkouším. Snad to bude vypadat hezky.





Tříbarevný sítotisk na diáře jedné z účastnic kurzu.



středa 10. prosince 2014

Momentky z Adventního blešáku

Máme to za sebou... Co dodat? Snad jen, že akce byla velmi úspěšná, vybralo se 11 000 Kč. Lidí spousta. Psů ještě víc. Velmi statečná byla obsluha v kavárně Čekárna. Opravdu velmi. Moc jim děkujeme!

Taky moc děkujeme lidem co nakupovali a pak svoje platby velkoryse zaokrouhlovali nahoru ve prospěch týraných buldočků. Výtěžek z akce půjde na jejich záchranu.

Myslím, že akci na jaře zopakujem. A přidáme pánské oblečení. To tam chybělo. Muži se hlásili o svá práva.

Tak ještě jednou, moc díky!





Hrdinky I

Hrdinky II


Proběhla i adopce slepé fenečky. Půjde do nové milující rodiny.



Tenhle obrázek snad nejlépe vystihuje nespoutanou a láskyplnou atmosféru blešáku... zejména pak to, co se děje ve spodním patře. 

Pamlsky nechyběly. To je jasná věc.