středa 23. července 2014

Plavkyně

Když kývnete na ušití tašky někomu, kdo sám šije tašky (a na rozdíl od vás poměrně dlouho), víte, že se můžete dostat do pěknýho průseru... Ruce se vám klepou od prvního nastřižení látky až do chvíle, kdy se urputně snažíte celé dílo vyžehlit (a případně zažehlit chyby). Protože je vám jasný, že ONA to uvidí. Každou chybku.

Je to jako zkouška z dospělosti a jestli jste prošli, ví jenom paniučelka.

Zadání znělo na ryze Myynovskou lněnou tašku se lněnou podšívkou a s vyšitou plavkyní. Znakařkou.

Ryze Myynovské tašky jsou velké (pokud si objednavatelka neřekne o přesný rozměr) a prostorné. Přesně jako je tahle.




Plavkyně má květinovou koupací čapku, blažený výraz...

... a namalované nehty.










úterý 22. července 2014

Zahrada na niti

Tohle květinářství mě tak okouzlilo, že vám ho prostě musím představit.

Je to květinářství s poetickým jménem Zahrada na niti, nachází se v centru Prahy v ulici Školská, číslo popisné 7 a provozuje ho sympatická Lenka Hrubá. Ta se specializuje především na japonské kokedamy, "levitující rostliny". Více info najdete přímo na stránkách Zahrady na niti.

Já jsem si zatím koupila mrňavou zahrádku sukulentů a chystám se nějak doma "vykouzlit" háky, na které zavěsím kokedamu a nebo skleněnou baňku osazenou květinou.

Ceny jsou víc než příjemné a jestli si myslíte, že kokedamy kapou na podlahu, tak ne-e. Já si to totiž taky myslela, vznesla jsem v Zahradě dotaz a Lenka mi názorně ukázala, že fakt nic nekape.

Návštěvu více než vřele doporučuju. Moc příjemné místo.











Lenka přímo v obchodě kokedamy i váže, takže když budete mít štěstí, můžete juknout do procesu.




pondělí 21. července 2014

Zářivá nanuková

Jedné mojí pravidelné návštěvnici blogu (zdravím, Jano!) se líbil letní obrázek s nanuky. Momentálně se nacházím ve stavu textilním a tak požádala o menší tašku, na kterou bych po ušití nakreslila dva ovocné nanuky jako ty z obrázku (zrovna k dostání i ve formě pohlednice v pražském obchodě Kuráž).





Trochu jsem se bála. Přeci jenom textilní barva nemá vlastnosti akvarelu a co já s tím, žeano... Ale co už. Nakoupila jsem správný barvy a šla do toho.

Výsledek je letní, velmi zářivý a veselý. No ne?







sobota 19. července 2014

Music Inspiration #34 - Suzzane Vega

Při příležitosti jejího pražského koncertu vám chci připomenout existenci téhle šarmantní dámy se sametovým hlasem.

Suzzane Vega už mě dojímá dobrých dvacet let a ještě dlouho bude. Texty písní, které píše, dávají smysl (což se normálně zas tak často nestává) a jsou ze života. 11. července jí bylo 55 let.


Zdroj Innocentwords.com

Moje nejoblíbenější album je 99.9 F° (1992), kde není (nebuďte překvapení) skladba Luka, ale spousta jiných, podle mého názoru, lepších věcí.

Vybrala jsem In Liverpool ...




... a Blood Sings.



Tak bájo víkend přeju a hlavně se mi v tom vedru nevypařte. Pro koho já bych pak psala...?

pátek 18. července 2014

Miki, Myyna, Mitnik a Kubíček

A ten Kubíček nám to svým počátečním písmenem pěkně kazí, ale zas dělal moc pěknou geometrickou abstrakci, ale taky moc pěkný linoryty a jiná alotria.

Zajít si na něj můžete do Národní knihovny až do 10. 8. 2014.

Chytré internety píšou, že Jan Kubíček spolu se Zdeňkem Sýkorou, Karlem Malichem a Radkem Kratinou patřil mezi nejdůležitější představitele českého konstruktivismu.

Faktem je, že výstava je krásně minimalistická a i přes poslední umělcovu fázi nekompromisně rýsovaných přímek a půlkruhů můžete vidět například i linoryty z let padesátých a nebo ukázky "lettrismu", který si zakládá na použití písmen a znaků v jejich grafické podobě. Řečeno srozumitelně, normálně používal RAZÍTKA! A moc pěkně.

Rosa i já jsme krásně ladily! Hele...








Takhle vypadaly pixely dřív...

A taky mají v galerii Národní knihovny moc pěkný židle.

Můj favorizovaný linoryt.

Prý reklama na Botas nebo tak něco, říkala Rosa.

P.S. Miki byl v kočáru a spal.. kdybyste se náhodou podivovali nad tím nadpisem.

čtvrtek 17. července 2014

Sítotisk

Znáte tu situaci, kdy si syslíte peníze, které jste třeba dostali k narozkám nebo na Vánoce a máte je v šuplíku a těšíte se, že až jich bude víc, koupíte si za to nějakou strašně úžasnou zbytečnost? Protože za narozeninový a vůbec dárkový peníze se to smí a líp se to doma obhajuje? Tak. Určitě znáte.

Já jsem toužila po supr džínech. Perfektně padnoucích a klidně děsně drahých. Vím, že bych je měla sto let. Tak jsem si syslila ty peníze. A víte, za co jsem je nakonec utratila?

Za sítotiskový starter kit.

Vzhledem k tomu, že narozeniny mám až v listopadu, na kalhoty si ještě počkám... Na co ale čekat nemusím, jsou vlastní sítotisky.

Sítotiskových technik je celá řada. Pro začátek jsem se rozhodla pro techniku přímou - vykrývanou. Nepotřebujete s ní totiž osvit, tím pádem vám odpadne investice do citlivé emulze, skleněné desky a halogenu.

Kreslí se přímo na síto vykrývacím lakem všude tam, kde se nemá tisknout. Takže kreslíte negativ.
Lak zaschne a můžete tisknout. Jednoduchý, ale musíte umět alespoň trochu kreslit. A taky je to voser s tim lakem, protože jeho konzistence karamelu vám nedovolí kreslit rychle. A nesmí na sítu zůstat žádná nezalakovaná dírka tam, kde se nemá tisknout. Takže to chce alespoň dvě tenoučké vrstvy.

Nafotila jsem vám svůj první zkušební sítotisk. Nečekejte umění, jen dokumentaci. Hezčí věci snad přijdou později.

Síta jsem si koupila malá, to uplně stačí. Původně jsem chtěla kytku v květináči udělat dvěma různými barvami (proto je na dvou sítech zvlášť), ale pak jsem to nechala celé zelené, protože jsem na zkoušku nakonec nechtěla plýtvat barvama.


Tři vrstvy sít nad sebou. Původní plán byl udělat květináč jinou barvou než kytku a kytku udělat dvěma barvami. Proto je rozdělená na dvě síta.

Vykrývací lak.

Začátek práce na květináči.

Před tiskem je třeba nalepit látku na dřevotřískovou (a nebo jinou hladkou desku) speciálním lepidlem ve spreji, aby se látka nehýbala.

Můj druh lepidla se ještě musí zahřát horkovzdušnou pistolí, aby pěkně lepilo.

Plastizolové barvy.


Tisk prvního síta s květináčem.

Vpravo je vidět, že bude ještě potřeba šablonu doupravit další vrstvou laku, aby barva neprotékala, kde nemá.

Druhé síto s květinou.

Barva se protlačuje pomocí těrky, která by měla pasovat na celou plochu síta, aby se tisklo rovnoměrně.


A třetí síto se zbytkem listů.

Hotovo

Po zkušebním tisku se barva ze síta setře speciálním čistidlem, který nerozpouští vykrývací lak. Pak můžete opravit chyby a začít tisknout znovu.
Výhodou sítotisku je, že můžete tisknout do aleluja stejný motiv, kam si jen vzpomenete. Plastizolové barvy se musí ještě vytvrdit horkovzdušnou pistolí a pak drží. A drží fakt dobře, ne jako textilní barva. A až se vám motiv omrzí, lak smyjete a můžete na síto nakreslit něco jiného.

Tímto se moje potřeba dílny zvýšila z rozmarného bodu 5, na téměř akutní 9. (Bodová škála je 1 - 10, při čemž 1 je dětský rozmar a 10 životní nutnost.)

středa 16. července 2014

Jezte lokálne ověnčené květinami

Agitka "Eat local" je, zdá se, oblíbená.

Tahle je pro Karolínu. Na přání s kvítkama. Taška bude sloužit na nákupy na lokálním trhu. A to je dobře, tak to má být, tak je celá moje agitační mánie myšlená.

Mám radost, že se tenhle motiv líbí.



pondělí 14. července 2014

Flamingo!

Plameňáková taška na přání pro Anetu - blogerku, studentku, věrnou čtenářku a prima holku.

Mileráda jsem se na tašku i plameňáka vrhla jak nejrychleji to šlo, aby byl letní motiv využitý v ten správný čas.

V tu dobu u nás byl na prázdninách můj nejmladší bratr, čtyřnohý, chlupatý a nesmírně milý knírač pan Chestnut, familiérně zvaný Česťa.

Který ovšem vyžadoval pozornost.

Takže jsem jednou rukou kreslila...




... a druhou se s ním přetahovala o medvěda, kterého stíhá několikrát denně zabít strašlivým přískokem vpřed, sevřením v zubech a šíleným třesením hlavy ze strany na stranu. Kdo má psa, jistě tuhle lovecko-zabíjecí metodu zná.




Obrázek mívám předkreslený tužkou. Občas to přehodnotím a nákresem se řídím jenom tak zhruba. Textilní barvu nejradši beru kontrolovaně z víčka.







Pak už jen nohy a voda.



A zobák.



A je hotovo.



Přidala jsem ještě provaz na koncích roztřepený do střapců. Mám ráda provazy. Detaily na taškách. Prostě drobnosti, které tu tašku udělají jinou. To dělá autorskou tvorbu opravdu autorskou. Baví mě to. Puntíky na uších jsou výborným nápadem majitelky tašky. Na jednom uchu jsou modré a na druhém růžové.




Pes to mezi tím vzdal...




Jooooo a kdo byl zvědav, co za výhru se skrývalo v Barcelonském balíčku, Parisienne byla tak hodná a balíček doma nafotila...

Mýdla Hnos (myslím, že mimosa, růže, pačuli), legendární balzám na rty Carmex, zápisníček s ilustrovanými dominantami Barcelony a kapesníčky s retro exotickým obrázkem. Plus plakát ode mne a letní izolepa z obchodu Tiger.