středa 3. února 2016

Okno do dvora

V každém novém bytě si první den pletu dveře. Místo do koupelny, jdu do skříně. Hledáme ručníky, hajzlpapír, teflonové obracečky na teflonové pánvičky, pytle do koše... Slídíme, kde jsou popelnice, pleteme si klíče. V supermarketu bloudíme a s železnou, až strašidelnou, pravidelností nemůžeme najít vajíčka.




Je to trochu schizofrenní situace. Sotva se člověk začne v novém teritoriu orientovat, tak se stěhuje.

Ne, nestěžuju si, přijde mi to vtipný. A zároveň se nefalšovaně a naprosto upřímně začínám těšit domů, až se zase všechno dostane do normálu. S každým bytem ve mně ale rostě zvědavost, jaký bude. Co tam najdu. A co tam nenajdu. Naposledy mě překvapilo, když v posledním, malažském bytě, nebyla rychlovarná konvice.

Bylo to genderově velmi nevyvážené. Protože zatím, co si Martin výjimečně vychutnával ten luxusní okamžik, kdy měl k dispozici moka konvičku, já jsem si musela vodu na čaj čtrnáct dní ohřívat v rendlíčku.
V aktuálním obydlí se situace zase srovnala. Máme rychlovarnou konvici a Martin si musí dělat turka, protože si v Málaze, do té moka konvičky, koupil mleté kafe. Spoustu mletého kafe. Protože ve Španělsku nejspíš nelze sehnat malé balení čehokoliv.




Předposlední den v Málaze mi spadla osuška do dvora. (Čekala jsem na tuhle situaci celých třináct dní. A měla jsem ji před očima pokaždé, když jsem věšela prádlo.) Abych byla přesná, moje osuška spadla někomu na jeho šňůry, během dne. Večer, byla fuč. Co já vím kde.
Tak jsem oprášila jeden z mnoha španělských minulých časů (a bylo mi v tu chvíli docela jedno, jestli je to ten správný, protože jsem se musela pekelně soustředit, abych se nečervenala) a šla jsem se kát k paní domácí, která bydlela v bytě naproti nám.
Vždy elegantní paní Luisa (tentokrát měla sice jedno oko rozmazané a já se musela hrozně snažit, abych na to celou dobu necivěla, no ale stane se, že, známe to moc dobře) to však nonšalantně přešla s mrknutím (nerozmazaným okem) a ujištěním, že se to děje pořád. Otočila se a donesla mi rovnou dvě nové osušky.

Takže jsem měla poslední večer co rozhazovat.


Byla to jen otázka času...

úterý 2. února 2016

pondělí 1. února 2016

Únorový kalendář na plochu

Tak jo, únor je tu a já vám posílám další kalendář na plochu, který je volně ke stažení.
Nebyla jsem spokojená s žádnou fotkou, kterou jsem za ten měsíc udělala, respektive, ne tolik, abych ji mohla použít na kalendář, takže jsem se uchýlila k jednoduché grafice. Puntíky má většina z nás ráda a pro jistotu máte ještě na výběr ze tří variant. (Klidně mi napište, kterou variantu jste si vybrali, preference barev mě určitě zajímá.)

Krásný únor přeju!

P.S. Jo a prosím vás, uplně jsem na to zapomněla... V únorovém Marianne bydlení, tedy v tom, co vyšlo 7. ledna a mělo by být ještě týden na stáncích, je článek o tomhle blogu. Věřte nebo nevěřte, Myynice má celou stránku v časáku. Jo jo, dějou se věci. Tak šup, do trafiky! (Vtip.)



























sobota 30. ledna 2016

Music Inspiration #94 - The Cardigans

Švédská formace založená v roce 1992, hrající dodnes. I když na počátku milénia měli poněkud starost o svojí frontmanku, která to nějak neustála a začaly jí víc bavit návykové látky. Všechno se ale časem dalo do pořádku.

Ono je vůbec zajímavé, jak se ze sladké Niny Persson nakonec vyloupla docela kontroverzní osobnost. Každopádně by se ale měla zpět odbarvit na blond.

Z alba Emmerdale (1994) jsem dvakrát nadšená nebyla, moc sladké, moc snové (pusťte mi Enyu a zabijete mě). Ale Gran Turismo (1998) mě přilepilo do křesla a klip ke skladbě My Favourite Game ve mně vyvolal touhu mít kérku, i když se Nině ve videu její monstrózní tetáž ke konci poněkud trapně obtiskla do sedačky krásného kabrioletu. Ale za ten kámen na pedálu ji to odpustím.


Zdroj www.potq.net



 My Favourite Game (Gran Turismo, 1998)



Eraser and Rewind (Gran Turismo, 1998)










pátek 29. ledna 2016

V zahradě

V zahradě botanické, v Málaze. Cesta pěšky nic moc, ale už jsme si zvykli, že kdo chodí pěšky, je dost divnej. Provází nás to všude, kam se hneme.

Je skoro pravidlem, že veškeré mapy, které se nám tu dostaly do ruky, byly nepoužitelné a zmatečné. Takže tu mám malé poučení - na místní mapy se ve Španělsku nespoléhejte! Ani na tu, co vám dají u vstupu do zahrady.
I když, není nic hezčího, než se tak trochu zamotat v botické zahradě. No ne?












A závěrečné foto s paní Amálií, manželkou zakladatele botanické. Tak.

čtvrtek 28. ledna 2016

Jaro a Ronda

Je mimořádně krásné projíždět horama při západu nebo východu slunce. Jako řidič bych si to neužila tolik, jako když sedím v autobuse a celou dobu čučím z okna. Mám takový pocit, že si to auto tady asi nikdy nepůjčíme. Jako řidič bych ale mohla zastavit a udělat fotku. Takhle to mám jenom v hlavě a pokaždé mě to znova a znova dojímá. Všechny ty odstíny nebe v modré a růžové, co se do sebe vzájemně vpíjejí, siluety skal, malé bílé vesnice, někdy olivovníky, kamenitá půda a rozkvetlé mandlovníky, které svými růžovými květy ostře kontrastují s vyprahlým okolím...

Tak jsem se jeden z dojmů aspoň pokusila nakreslit.




Ronda je hezká, fotogenická a stačit vám na ní budou tři hodinky pro příjemnou procházku. Nepočítám návštěvy četných muzeí. Tam si připočtěte něco času navíc.











úterý 26. ledna 2016

Zaječí invaze

Věřte tomu nebo ne, je to příprava na Velikonoce. Letos vychází už na konec března, takže hned po příjezdu budu žhavit elektroniku, abych co nejdřív z obrázků připravila blahopřání. Těším se na to!










pondělí 25. ledna 2016

Kosmetika na cestách II

Honba za dokonalou kosmetikou, nezatíženou zbytečnou chemií pokračuje.
Tentokrát bych ráda napsala o příjemných pocitech z kosmetiky U Zelené větévky. Mimochodem, kromě jejich obchodu na Fleru jsem zahlédla i stejnojmenný obchod v Praze v Žitné (spodní část blíž Karláku), ale uvnitř jsem nebyla, takže nevím, jestli to není jen shoda jmen.

Po hysterii s palmovým olejem jsem si říkala, že rozhodně musím kupovat kosmetiku netknutou tímto ďábelským produktem a objednala jsem si z Fleru šampon, mazání z bambuckého másla a růžovou vodu. Hysterie trochu opadla, protože jsem na téma palmový olej pročetla kde co a trošku si poupravila názor, ale o tom tenhle článek být nemá.

Kosmetika přišla obratem a já byla strašně překvapená z těch pidi velikostí, nějak jsem se při nákupu nezajímala, kolik toho je (jak pro mě typické), ale nakonec je to dobře. Malé balení má logický důvod v kratké době spotřeby, poněvadž když do ní nešoupli konzervanty, tak holt vydrží asi půl roku a pak se kosmetika odebere do ekologického nebe.

Z šamponu jsem naprosto nadšená. Stačí ho malinko, používám ho už druhý měsíc a to si myju hlavu skoro denně. Šampon lehce pění, voní po citrusech a mám po něm pekelně lesklé vlasy.

Našlehané bambucké mazaní ze 100% shea butter je příjemné. Je potřeba asi tak na dvě vteřiny nechat balzám rozehřát v dlaních a můžete se jím pak pokrýt od hlavy až k patě. Nedráždí, nemá žádnou vůni a trošičku déle trvá, než se vsákne.

Růžová voda s kamínky růženínu na dně (moc hezký detail) je příjemné osvěžení na ráno i na večer. Hydrolát je z listů růže a doporučuji ji vtiskávat do obličeje před spaním a po probuzení. Myslím, že je to stokrát lepší než nějaká micelární voda.





A pak ještě slíbený pocit z Havlíkovy Krásné paní...
Tak ten je velmi příjemný. Povzbudivý pleťový krém s příjemnou bylinkovou vůní se rychle vsakuje a pleť je po něm matná (!). Skoro nevím, jestli náhodou nepůjde na první místo před Hauschkův růžový krém. Ale vlastně ne, určitě ne. Přeci jen mě Hauschka vytáhl z kdejaké šlamastiky, nebylo by pěkné mu brát prvenství. Nicméně, Krásnou paní můžu za sebe s klidným srdcem doporučit a moje pleť se přidává a uděluje plný počet (hysterických) hvězdiček.





A ještě tu mám jeden krémík na oči od SynCare a Hauschkovo nové noční pleťové sérum. Ale to zase příště.

sobota 23. ledna 2016

Music Inspiration #93 - Missy Misdemeanor Elliot

Už jsme tu dlouho neměli žádnou ženu, takže je čas na pořádně charismatickou babu, která je naprosto jedinečná a svá. Missy Elliot je veleúspěšnou ve svém oboru hip hop a R&B, a je jedinou rapperkou, která vlastní 6 platinových alb s hlavičkou asociace RIAA.

Hudebně aktivní je už od roku 1991, v roce 2011 se musela na čas kvůli vážným zdravotním problémům přestat věnovat muzice. Minulý rok ale začala pracovat na nové desce a já doufám, že tímto je slečinka Elliot zpátky na scéně.


Zdroj www.fanart.tv


Get Ur Freak On! (Miss E... So Addictive, 2001)




Lose Control (The Cookbook, 2005)



Užijte si víkend, my dneska míříme do botanické zahrady.

pátek 22. ledna 2016

Granada - Alhambra

Jedno ráno jsme, ve tmě tmoucí, nasedli na autobus do Granady a po tříhodinové cestě jsme po vystoupení z autobusu zmrzli. Normálně jinovatka! Ale bylo po deváté, takže hrozila reálná šance, že až začne prát sluníčko, bude líp.

No, snažilo se, to se musí uznat.

Granada je docela velká, sídlí v ní univerzity a můžete si z ní dojet zalyžovat do nedalekých hor Sierra Nevada. Ale mezi námi, já si stejně nedokážu představit všechny ty Peréze a Lopéze na lyžích, nemůžu si pomoct.

Co zajímalo nás, byla Alhambra, maurský to skvost tyčící se nad pulsující Granadou a majestátně hledící na okolí z náhorní plošiny nad městem. Pod ní je středověká čtvrť Albaicin, která připomíná malé kotě krčící se nad obrem.

Tím bych svůj expresivní popis zakončila, zbytek je na Wiki. Fotky nemám zrovna popisné, návštěvníci mě odrazují od velkého focení, nějak nemám na svých fotkách ráda lidi a skupinky, takže se z fotek moc nedozvíte. Pardon. Ale zas vám můžu zprostředkovat detaily z Alhambry zimní, oproti obecně známým obrázkům Alhambry letní. Tomu říkám deal!

Nejdřív epická cesta nahoru...









A potom, zahrady, paláce...


Na horizontu zasněžená Sierra Nevada.