úterý 21. dubna 2015

Dva roky

Matěj. Synovec. O víkendu mu byly dva roky. Strašně to letí. Ještě si ho pamatuju takovýho pomuchlanýho z porodnice a najednou tady na mě dělá ksichtíky a baví celou rodinu.

Protože jsem paní Herodesová, musela jsem žhavit internet a ptát se paní Mitnik, co že by mi doporučila pro dvouleté pískle. Rosa mě nasměrovala do Hračkotéky a tam jsem si vybírala a vybírala, až jsem vybrala tohle.




A osvědčilo se. On vážně šrouboval! Ten Matěj jeden.

Moc se mi tomu nechtělo věřit, když jsem to kupovala. Připadalo mi to docela náročný pro dvouleté dítě, ale moje obavy byly naprosto liché. Pochopil to hned. Jenom si trochu pletl, na kterou stranu se kolo dostane ven a na kterou stranu se šroubuje k autu, ale myslim, že to bude trvat jenom chvíli, než si to srovná.

Mám z něj radost.








A na závěr jedna selfie. Je to dítě moderní, jak vidí foťák, tváří se sofistikovaně. Ví, že zanechává stopu. To já se to pořád nemůžu naučit.



pondělí 20. dubna 2015

Ovoce

Je neuvěřitelné, jak se některé věci zhmotňují pomalu. Na druhou stranu, tohle nešlo uspěchat. Všechno má svůj čas, natož pak autorské produkty. To nejde sekat jako Baťa cvičky. O to víc mě pak baví držet v ruce svojí zhmotněnou představu.

Má to příběh.

To ovoce jsem malovala na jihu Nikaraguy, v San Juan del Sur, na společném dvorku jednoho hostelu. Bylo pozdní odpoledne a vedle mě si povídala parta Kanaďanů o tom, co chtějí všechno vidět. Opodál jedna členka partičky stříhala svého (velmi sličného) přítele.

... kadeře padaly, jak růže do hrobu... (Slovy klasika.)

Nakonec to ale dopadlo dobře. Nevypadal jako blázen.

No a z téhle chvíle vzešly produkty, inspirované mojí nedávnou cestou po téhle krásné a barevné zemi.

Šťavnaté sešity

Jsou jako klasické školní, bez linek, 40 stránek uprostřed sešitých sponkama. Příště bych asi nechala udělat sešity vícestránkový. Pokud teda někdy prodám to, co jsem si musela naobjednat. Protože, aby se se mnou vůbec někdo bavil, musela jsem nechat udělat minimálně 100 ks sešitů. Všechny stejné.

Pokud se to neprodá, mám do konce života do čeho psát. Ha ha. A celá moje rodina se mnou!




Šťavnatý balicí papír

A3, protože na A2 prostě nemám odběr. Kdybych měla, neváhala bych, ale to spíš do konce života popíšu 100 sešitů než zabalím 200 dárků. Ráda bych větší rozměr, to mi věřte, ale třeba na knížku nebo šperk by to mělo stačit.

Šedý, modrý, mint.

Papír je pevnější 80g, takže by se neměl tak snadno při balení protrhnout, jako se to občas stává u levných baličáků z papírnictví.



Zabalená krabice od čaje. I tohle tenhle papír zvládne.


A když by to mělo být joooo hodně střelený, tak si můžete do toho ovocnýho baličáku zabalit ten ovocný sešit. Tak.

Máte rádi za lokálními produkty příběhy? Nebo si myslíte, že to není důležitý a že je to šumák? 

sobota 18. dubna 2015

Music Inspiration #55 - WWW

Hudební inspirace s číslem 55 by měla patřit české muzice a něčemu opravdu zajímavému.
A za to zajímavé považuju formaci WWW.

Na internetech se o nich nic moc nedozvíte. To je mi sympatický. A ještě víc jsou mi sympatický jejich texty, sice je to občas na provaz, ale to neva. Mají něco do sebe a o to jde.


Zdroj kultura.idnes.cz

Jejich album Neurobeat z roku 2006 vřele doporučuju.

Lexikon (Neurobeat, 2006)



Karamel (?)



P.S. Karamel je cukr, co se už neuzdraví a vy mějte pěkný víkend, i když po těchhle písničkách, nevim, nevim... hi hi.

pátek 17. dubna 2015

Koho chtěla Bandaska sežrat - výsledky soutěže o vodové fixy

To byly ale vtipné odpovědi v soutěži o vodové fixy!

A já myslela, že Artuš, je prostě Artuš král a hotovo. Cha! Ani náhodou. A díky za to!

Protože... kromě Artuše krále tu máme Artuše domácí mazlíčky, při čemž jeden kocour Atuš byl dokonce otcem kočky MÍNY (!), Artuše aka Artura sličného plavce, taky pumlíče Artuše (googlovala jsem, co je pumlíč, až se ze mne kouřilo), dále bychom tu měli Artuše aka Artíka Štaidla (a to dokonce se zmrzlinou), Artuše z montypythonovského Svatého Grálu (díky za to!), Artuše a Minimoje (neptejte se), koně Artuše, Artuše pratchettovského, Seana Conneryho a Artuše, co má za kamarády Prchlíky s Merlinem.

Takových Artušů!

A když už byla zmínka o těch psech z filmu Artuš, Merlin a Prchlíci, pověřila jsem losováním mojí čtyřnohou kamarádku Bandasku. Ta je nemilosrdná, ta nebude podvádět. (Řekla jsem si.)


Bandaska řečená Spravedlivá


A taky že byla nemilosrdná. Když jsem jí vysypala na zem soutěžící, chvíli je očuchávala a pak se rozhodla jednu sežrat. 

A ta vyhrála!

Tady jasně vidíte otisk Bandasčiných zubů...

A tady je oběť. Gratuluju!


Pak jsem ještě Bandasku poprosila o foto. Nemá to ráda. To je vidět na jejích téměř neviditelných uších, nespokojeně zatažených dozadu, jak to jen šlo. Neptejte se mě, proč jsem fotila černého psa před oknem. (Nejspíš jsem už opravdu po lobotomii.) Tedy omluvte, že vidíte jenom černé cosi.




Děkuju Bandasce, děkuju výtvarným potřebám Artuš a Veroniko, vám/tobě jdu psát.
Krásný víkend!



středa 15. dubna 2015

Kočky/Mačky

Ať už kočky nebo mačky, faktem je, že jsou často zbožňované. Prý se lidi dělí na ty, co mají rádi kočky a na ty, co dávají přednost psům. Já osobně netuším, kam bych se zařadila. Nemůžu si vybrat.

Výjimka potvrzuje pravidlo.

Kontinuálně pracuju na několika projektech zároveň, teda spíš projektíčkách, a jedním z nich je i výzva nakreslit kočky. Chtělo by to mít nějakou doma a malovat si ji rovnou, jak ji vidím, to je vždycky nejlepší, ale bohužel jsem odkázaná na internet, kde z nějakých nepochopitelných důvodů většinou kočkám kus těla na fotkách chybí. Někdy nohy, někdy celý zadek. Tak to je pak těžká práce...

Tak zatím jsem na tom asi takhle.

Naskenované skicy, převedené do křivek... Nejradši mám asi tu kráčející a pak tu ležící. To je taková typická póza i s tím lehce se pohybujícím ocáskem mezi zadníma tlapkama. Vyzevlená kočka prostě.

A jedna hotová, pro kterou zatím nemám využití.

A co vy? Jste kočkomilové nebo psomilové?

pondělí 13. dubna 2015

Obličej 35+, co s ním?

Nic. Prostě vyhodit do koše a najít si mladší, lepší... Hm, tak to bohužel nejde.

Abych se vetřela do přízně i později narozeného publika, můžu s jistotou napsat, že se dá na pěknou pleť po třicítce dobře připravit už mnohem, mnohem dřív...

Nebudu nikomu radit, ať nehulí, s tím jsem sekla až ve třiceti, nicméně je to dobrý nápad v každém směru. Že se má pít čistá voda, to je asi taky ohraný, ale i to funguje. Nejvíc ze všeho bych se ale bila a hádala za to, aby se pleť už od prvního nesmělýho make-upu poctivě odličovala. Protože, jestli jsem za celý svůj život upadla do postele neodlíčená pětkrát, tak je to moc.

A rozhodně toho nelituju. Naopak, těch pár rán, kdy jsem se ráno probudila s pandím obličejem, si pamatuju dodnes, neb mne ty otoky pod i nad očima tížily ještě den potom.

Pleť - hysterka. To je moje pleť. Těší mne! Teda netěší, ale s tím nic nenadělám. Když se vám stane, že si musíte neustále sakra dávat pozor na to, co si na ksichtík patláte, tak ve chvíli, kdy objevíte kosmetiku, která vám nic špatnýho nedělá, budete jí blahořečit, vystavíte ji pomník a nikdy už ji neopustíte.

A napíšete o ní článek na blog.

Tak abych to shrnula a nebyla příliš epická... Moje pleť je suchá, má sklony k šupinatění, nekontrolovatelně rudne a má rozšířené póry. S níže uvedenýma kosmetickýma vychytávkama jsem docílila toho, že se všechny ty nepříjemné věci neopakují tak často a v případě šupinek je to tak, že zmizely zcela.

Co jsem pro to udělala a denně dělám...

Odličuju. Pokud jsem namalovaná, odlíčím se nejdřív pleťovým mlékem Dr. Hauschka a pak si obličej dočistím odličovací pěnou pro citlivou pleť od La Roche-Posay.

Pak teprve použiju micelárku, v tomhle případě je to La Roche-Posay, ale nemám špatné zkušenosti ani s červenou Biodermou.

Pokud je ráno, následuje pleťový krém s jedním stříknutím suchého oleje Nuxe do krému. Krémy střídám dva. Růžový od Dr. Hauschka a hydratační lehký Hydreane legere od La Roche-Posay. Navíc, v případě průseru, Hydreane i skvěle zklidňuje zarudlou a svědivou pokožku.

Když je večer, střídám olej a liftingové sérum s kyselinou hyaluronovou od české značky SynCare. Olej mi namíchala moje kosmetička a vím jenom to, že je v něm částečně čistý růžový olej. Dál nevím, je to její tajemství. Faktem ale je, že speciálně tenhle olej považuju za kosmetický zázrak, který způsobil, že nemám šupinky po obličeji a ráno se neprobouzím s pletí napnutou k prasknutí. Ten olej prostě miluju. Stačí ho kapka, kterou jemně vtlačím do obličeje a ráno mám gezicht jak miminko. Sérum od SynCare je taky moc dobré a jsem ráda, že mi tuhle značku paní kosmetička doporučila. Přes něj si dávám ještě trochu pleťového krému.

Čas od času dávám masku. Jednou za týden, někdy jednou za čtrnáct dní. Stačí mi obyčejné z drogerky, osobně mám nejlepší zkušenost s maskami od Dermacolu.

No a to jsem já, nenalíčená... Abyste viděli, že nekecám. Stačí kousek, celý obličej v detailu by byl asi moc. Nechci vás ztratit. Hi hi. Ty rozšířené póry opravdu nejsou až v tak hrozném stavu a i ty vrásky vypadají celkem milosrdně. Až na to oteklý víčko, teda. Víčka mi někdy natýkaj, někdy ne, záleží, jak se vyspim a co jsem večer předtím jedla a pila. Tak zrovinka ten večer předtím jsem byla ve vinárně. A hle... tu je výsledek. Život je boj.


A co vaše kosmetické vychytávky? Máte problémy s pletí? Jak to řešíte?



sobota 11. dubna 2015

Music Inspiration #54 - Daft Punk

Nijak zvlášť tyhle Francouze nemiluju, ale ten song je prostě boží. Párty může začít!


Daft Punk, Get Lucky (Random Access Memories, 2013, ft. Pharrell Williams, Nile Rodgers)




pátek 10. dubna 2015

Vodové fixy Lyra a soutěž!

Slíbila jsem recenze na nové výtvarné hračky a tady je první z nich.

Moc ráda zkouším nové věci. Moc ráda se nechávám inspirovat.
Když si postne na facebooku Geninne s čím aktuálně pracuje, přiznávám bez obalu, většinou okamžitě žhavím eBay, jestli bych si to čirou náhodou nemohla pořídit taky. A zatím mne, holka zlatá, nikdy nezklamala. (Naposledy tam teda měla hořkou čokoládu, tak tu jsem nechala být, to mne až tak nezaujalo. Jo, kdyby byla mléčná...)

Tentokrát jsem produkt nekupovala, ale dostala jej k otestování od nejmilejšího pana Michala Kučery, který provozuje velkoobchod s výtvarnými potřebami Artuš. Jsou to vodové fixy.



Jde o německého výrobce Lyra, což už samo o sobě zaručuje dobrý standard. Co se výtvarky týče, s Němci a Francouzi většinou nešlápnete vedle. Fixy mám hned dvakrát, Lyra Art Pen Hi-Quality (kovová krabička!) - 10 ks a Lyra Aqua Brush duo Hi-Quality s dvojitým hrotem - 12 ks.




Začnu tou KOVOVOU krabičkou a jejími, z mého pohledu, čtyřmi výraznými pozitivy...

+ Hrot. Tenký a dostatečně tvrdý, takže by vaše ruka měla mít skvělou oporu a zároveň jistotu v tahu.

+ Fixy pomalu zasychají a dají se rozpíjet postupně, což je oproti akvarelovým barvám velká výhoda. Takže si můžete nejdřív udělat kompletní linku a pak teprve v klidu postupovat s mokrým štětcem.

+ Po zaschnutí vody se dají bez problému doplnit kontury bez rozpíjení, pokud si je přejete.

+ Barvy se na sebe po zaschnutí dobře vrství.


Tohle se s nimi dá vytvořit.

Kocourkovi jsem záměrně nechala výraznější konturu. A dosáhla tak nechtěného "zmatlíkovského" efektu, aniž bych, byť jen na pikosekundu, myslela na Děti z Bullerbynu.



Jelen je víc rozpitý. Barvy jsem vrstvila, což je pak lépe vidět na detailu dole.





Negativa? Tak jistě. Já vždycky nějaká najdu, ale nejsou až tak fatální...

- Barvy se do sebe vpíjí s mnohem menší intenzitou než akvarel. Otázka je, jestli to pro někoho nebude spíš pozitivum.

- V sadě po 10 kusech chybí bílá. (Můžete to ale dohonit bílým gelovým perem nebo akrylovou tuší.) Dle dostupné barevné škály na stránkách Artuše lze poměrně směle usuzovat, že ani žádná bílá v téhle řadě neexistuje a nejvíc se jí přibližuje světle šedá.

Pro pořádek bych měla dodat, že s vodovými fixami se nejlíp vyřádíte na papíře s hodně velkou gramáží. Já jsem měla 300g papír se strukturou (na obrázcích je ta struktura vidět) a tuhle gramáž můžu vřele doporučit. Počítejte s tím, že když budete používat obyčejnou čtvrtku, za chvíli se s fixou dostanete skrz, protože papír rozpouští dost výrazně. Což dělá i klasický akvarel.

A teď Lyra Aqua Brush duo Hi-Quality s dvojitým hrotem.



Výrazný rozdíl v kresbě jsem mezi nimi nenašla až na to, že tyhle mají jeden hrot tuhý a tenký a druhý delší, tlustší a měkký, což simuluje tak trochu štětec. A nebo, tak trochu, kaligrafické pero.


Nahoře silný hrot, pod ním druhá strana fixy s tenkým hrotem.
Hodně se mi líbí ten barevný přechodový efekt, který dělá sytější odstín při větším tlaku na měkký hrot fixy.



Jak vidíte na kresbičce s kaktusy, i tyhle fixy se dobře rozpíjí. Navíc si můžete krásně vyhrát s měkkým hrotem a využít toho, že se dá plynule měnit tloušťka kontury.


I v tomhle případě platí, že v sadě není bílá. Budu se s tím muset smířit. Beztak už je bílý akrylový inkoust na cestě z eBay. Ehm.

Fakta - vodové fixy Lyra můžete objednávat, a to i po jednom balení, přímo u pana Kučery přes jeho webové stránky a nebo emailem artuskrom@volny.cz . Ceny jsou následující:

Art Pen fix jednotlivý 18 Kč (36 odstínů)
Art Pen sada 10 ks 170 Kč
Art Pen sada 20 ks 340 Kč
Art Pen sada 30 ks 510 Kč

Aqua Brush Duo sada 12 ks 300 Kč
Aqua Brush Duo sada 24 ks 600 Kč

***************************************

A teď ta soutěž! Abyste věděli, že nejsem hamoun. Teda jsem, ale snažím se to skrývat. A proto dávám do soutěže tu KOVOVOU krabičku (fňuk) a chci po vás následující:

1. Do komentáře mi napište, co nebo koho máte spojeno se jménem Artuš. A přidejte na sebe kontakt.
2. Dejte like myynovskýmu facebooku, pokud jste tak ještě neučinili.
3. Užijte si krásně víkend!

Soutěž je rychlá, končí příští čtvrtek, tj. 16. 4. 2015. Já pak strašně důležitě vyberu jednoho šťastlivce, kterému pošlu ty skvělé vodové fixy v té KOVOVÉ krabičce. A on mi pak bude muset za odměnu nakreslit obrázek. Ne, to kecám. Jenom je pošlu, nebojte.

Tak hezký víkend a soutěži zdar!

čtvrtek 9. dubna 2015

Kdybych žila v Belgii...

Belgie je moje srdcovka. Jezdíme do ní už pátým rokem, vždycky z jara, když se koná "Martinova" konference. První rok jsem si myslela, že se okamžitě stěhuju. Protože:

Mají vysokou životní úroveň.
Nejlepší čokoládu.
Strašně dobrý piva. Černý!
Moře. Sice studený, ale jsou v něm ryby a to znamená čerstvé ryby v kuchyni.
Mají vkus.
Potrpí si na kvalitní potraviny.
Jsou vzdělaní.
Většina jezdí na kole.
Myslí ekologicky.
Všichni mluví anglicky včetně uklízeček.

Pak mi ale došlo, že kdybychom se přestěhovali, nejspíš jen stěží budeme bydlet v jednom z těch krásných domů s velkými okny v přízemí a stylovým nábytkem (stejně jako Holanďani dokážou s naprostou neomyslností skvěle zkombinovat antik zařízení s designovými kousky).
S největší pravděpodobností bychom totiž skončili někde na předměstí v paneláku mezi dalšími přistěhovalci a já bych se na hezký domy chodila jen dívat do centra jako turistka.

A taky počasí mají nedobrý. Mám v Belgii kamarádku a ta to počasí nesnáší. Prý je horší, než v Londýně. A léta jsou tam studený.

Tak jsem si Belgii škrtla ze svého seznamu potencionálních zemí k žití. Ale budu se alespoň vracet.

A tady, pár obrázků z překrásného Ghentu.





Všímáte si, jo? Má akorát sluchátka a boty... necuda. 





Máte taky nějakou evropskou zemi mimo Čech jako svojí srdcovku? Chtěli byste žít mimo Čechy?

úterý 7. dubna 2015

Jak efektivně pracovat z domova a nebýt z toho jelen

Protože se brzy vracím pracovat zpět domů, sepsala jsem pár tipů na organizaci času, které se mi osvědčily během pěti let, kdy jsem (až na malou epizodu s Veverkou) pracovala doma.



Dokonce si troufám tvrdit, že mám s prací z domova bohaté zkušenosti. Tak, abyste z toho nebyly jelen, až vás něco takového potká, tady je mých 15 triků, jak přežít.

(Tvrdá y jsou záměrná, na chlapy si netroufám. I když se třeba nějaký bod hodí i jim.)

(Nejspíš neplatí pro ty, co práci zkoušejí zkloubit s péčí o děti. Tady jsou moje zkušenosti nulové.)

**********

1. Pokud vám nevadí práce dlouho do noci, vyspěte se a po kvalitní snídani začněte klidně pracovat později. V opačném případě si dávejte budíka a vstávejte pravidelně, líp se potom dopředu plánuje čas.

2. Odpočiňte si od práce (pokud u ní sedíte, samozřejmě) alespoň každé dvě hodiny a udělejte si bylinkový čaj nebo jiné pití, které vás nebude dehydrovat.

3. Pravidelně obědvejte! (A nečumte u toho na net.)

4. Po obědě nebo před obědem si zacvičte, zaběhejte, projděte se na hodinu venku.

5. Nedopujte se ve stresu a při napjatých termínech čokoládou! Dejte si dopoledne ovoce nebo odpoledne zeleninu. Zoufalá potřeba cukru (v podobě sladkostí) je jenom ve vaší hlavě.

6. Pokud je to možné, emaily vyřizujte v průběhu dne. Jestliže to nejde, vyhraďte si na ně buď ráno a nebo večer, ale vyřizujte je každý den. Nedoporučuju je nechávat na jindy. Jobovky vás totiž neminou, ani když je odložíte na "potom".

7. Dodržujte o víkendu alespoň jeden den bez práce. Buďte v ten den venku, v galerii, v muzeu, s rodinou, s přáteli...

8. Internet je mocný. Je všude. Je na něm obrovská spousta užitečných a tuze zajímavých informací. Já vím. Ale snažte se to ovládat. Získáte hodně času.

9. Když toho máte opravdu moc, pište si seznamy úkolů a řaďte si je podle priority. Každý splněný úkol si odškrtněte.

10. Vypadejte i doma hezky. Neni nic smutnějšího, než když ženská rezignuje na svůj vzhled s argumentem, že už to nemá cenu. Nesmysl. Kecy. Výmluvy. Lenost.

11. Zapište se do nějakých "kroužků". Není možné zůstávat pořád doma. Musíte se potkávat s lidmi, aby se z vás nestaly asociálové a taky, abyste měly důvod vytáhnout ty nové šaty nebo jinou krásnou věc, co jste si pořídily.

12. Svoje koníčky nezanedbávejte!

13. S prací skončete nejpozději v deset, ideálně v osm večer.

14. Práce z domova v mnoha lidech vyvolává pocit, že nic neděláte. Nevymlouvejte jim to, stejně to nepochopí.

15. Když je váš způsob obživy košatý a víceoborový, pořiďte si účetní a hoďte na ní všechny svoje bezesné noci. Jsou to ty nejlépe utracené peníze.

**********

Tak. Za sebe, co by puntičkáře, ještě můžu dodat, že nemůžu pracovat, když mám kolem sebe nepořádek. Dusí mě to. Nepořádkem mám na mysli poházené věci po židlích, neustlanou postel, napůl vybalenou tašku s nákupem... Pořád na to myslím a nemůžu pracovat.

Zkusila jsem si v životě různé práce. Díky svému absolutně nepraktickému vzdělání jsem se ocitla na pracovních pozicích, které se od sebe navzájem diametrálně lišily. Jeden čas jsem patřila k tzv. fluktuantům, černým můrám dam z pracovních agentur. A nebylo to způsobeno mojí neschopností, leností nebo čímkoliv jiným, čím nedisponuju, ale tím, že mne ta práce nudila. Hotovo každý den za 4 hodiny? A co dál? Dělat si nehty? Tak to mi vlezte na záda a pápá.

Nakonec jsem zakotvila doma a na nedostatek práce si rozhodně nestěžuju. Pořád je co dělat. Být svým pánem přináší velká rizika, ale i velkou svobodu.

Tak jestli budete někdy zvažovat, zda pracovat z domova, či nikoliv, vzpomeňte si na tenhle článek, třeba vám v začátku pomůže s organizací času.

P.S. Jo a chce to trochu sebekázně.