středa 24. srpna 2016

Brdy opět otevřené

Minulý rok se lidem otevřel bývalý vojenský prostor v Brdech. Armáda si ponechala už jen malý kousek a zbytek je částečně asanován od munice a částečně jsou ještě uzvřeny kousky lesa podél cest, kde se může chodit a jezdit na kole. Veřejnosti se tak otevřela bizarní část brdských kopců s pohodlnými silnicemi lemovanými mateřídouškou, zarostlými střelnicemi, rybníky, chráněnou květenou a taky lesy plné hub.

Cokoliv, co nebylo dlouho přístupné lidem, mne zajímá a přitahuje. Nedotknuté části, které se žily vlastním životem. V bývalém vojenském prostoru je takových míst habaděj a na tajemnosti mu přidává i to, že cesty ještě nejsou značené. Údajně by měli začít značit turistické trasy příští rok. Pro lepší orientaci vřele doporučuju knížku Brdy opět otevřené, kde se dozvíte i něco o historii téhle části, o zaniklých obcích a ještě budete mít možnost nevěřícně koukat na zalidněné dobové fotky před první světovou válkou a porovnávat to s pustou krajinou kolem vás.

Vydali jsme se od Míšova k Padrťským rybníkům, ve kterých si kvůli ochraně vody nezaplavete, ale i tak je to místo pohádkově klidné, jen to chce trochu popojít mimo křižovatku, kde se setkávají všichni cyklisti a turisti, protože je tam možnost si posedět na lavičkách. Kousek od druhého, mešího rybníka, se můžete dát po silnici výš, kde už budete většinou uplně sami, je to místo zaniklé obce Kolvín, kde stál i pracovní tábor, po kterém už nenajdete ani stopu.

Všechny ty silnice a dlažděné cesty, vedoucí skrze pusté lesy, jsou vážně zvláštní... Příště bych se ráda vydala ke starému zarostlému letišti, které nechali Němci vystavět během Druhé světové války.

Jo a jestli tam půjdete někdy v blízké době, vemte si s sebou košíček a nůž na houby, les je plný praváků.












P.S. Poletují si tam dokonce modrásci, na které jinde už v jen stěží narazíte. Prostě ráj!

pondělí 22. srpna 2016

Nové pexeso

Kvůli práci na soukromých zakázkách zůstávají nové nápady zatím jenom v hlavě, ale protože vím, že sem tam musím přijít s něčím novým, jinak se můj svět a přilehlý vesmír začne nudit, poskládala jsem pro vás nové pexeso s obrázky kreslenými výhradně v roce 2016.

Vlastně kromě flamencového střevíce, ten byl součástí péefka a malovala jsem ho v prosinci.

Udělala jsem ho česko-anglické, poněvadž jakožto nejstarší dítě, a ještě navíc dcera, mám od malička lehce edukativní sklony (moji sourozenci mě zpočátku brali dost vážně, ale časem otupěli, je to marné), takže se při hře dá naučit pár slůvek, vesměs dost důležitých, jako je například "tělový olej" nebo "pistácový dortík", často na to padne při konverzaci řeč, tak ať se děcka neztratí, žeano...

Ještě plánuji česko-španělskou verzi, když už se mi Španělsko stává pomalu druhým domovem. To snad dotáhnu, co nevidět.

No a komiks, ten je teď taky u ledu, ale pomalu přichází období, kdy budu moci zveřejnit jeden z nejhezčích letošních projektů a na to se moc těším. Počítám, že ještě tak měsíc, měsíc a půl a půjde to ven.

Pexesko najdete na e-shopu (nově se dá zboží poslat přes Uloženku za 55 Kč, jsem ráda, že jsme to zprovoznili) a já vám přeju krásné pondělí a další překrásný letní týden.









sobota 20. srpna 2016

Viděla jsem... vol. XVI - Hail, Caesar!

Přemýšlím, jestli to chcete vidět... Ale jo, asi chcete. Musíte se ale připravit na to, že ve filmu Hail, Ceasar! si bratři Coenové tentokrát strašně vystřelili jak z diváka, tak z Holywoodu, z levičáků, prostě ze všeho. K tomu jim dopomáhá v tomhle trhlém filmu celá plejáda těch největších holywoodských hvězd, Georgem Clooneym počínaje a Tildou Swinton konče (a Ralph Fiennes je už definitvní miláček, měla jsem sklony ho nazvat miláčkem už po Grandhotelu Budapešť, a teď potvrdil, že fakt je). Je to jedna herecká persona za druhou ve skvělé parodii, ačkoliv moje první reakce po shlédnutí byla: "WTF???", tak se mi to pak nějak rozleželo a musim uznat, že se mi to vlastně líbilo.

Je to vtipný a je to krásný. Ve smyslu koukání, uplně dokonalý.

Šuplíček "komedie", oddíl "parodie", kolonka "trhlé".

Podívejte se na to s nadhledem, připravte se, že to je dost praštěný a užijte si hvězdy, co se shazují s takovou grácií, až je budete milovat. A budete se tomu smát. Scéna se ostřílenou paní střihačkou je fakt boží, moje oblíbená Frances McDormand byla skoro k nepoznání. Když to vezmete od začátku jako parodii, hodně dobře se pobavíte. Slibuju.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz

čtvrtek 18. srpna 2016

Sladký život

Více či méně pozitivní vztah ke sladkému si intenzivně pěstuju už od dětství. Moje mamka je cukrářka, a ačkoliv to nikdy nedělala jako profesi, rozhodně nehodlala zapírat svoje schopnosti, takže si představte pětičlennou rodinu, jejíž svátky a narozeniny jsou rovnoměrně rozprostřené do celého roku a k tomu takový zvyk, dělat každému členu domácnosti k svátku i k narozeninám dort. O víkendech bylo samozřejmě napečeno.

A je o sladký život postaráno.

Jako dítě jsem sladké milovala a cpala se jím horem dolem, teď se snažím tomu tolik nepodléhat, protože jediný, kdo z toho opravdu výrazně profituje, je ekzem. Ekzem miluje cukr, ale já nemiluju ekzem. Tukové polštářky vem čert, ty nějak vyběhám, ale tu svědivou svini, to nechci. Takže se ovládám. Někdy víc, někdy míň.

Na začátku léta mě v Kanadě zastihl krásný e-mail. Lelí, která úspěšně dokončila kampaň na Hithitu, mne oslovila s nabídkou, zda bych se nechtěla stát její "dvorní" ilustrátorkou. Ilustrátorkou pro právě vznikající obchod, který bude nabízet její cupcaky (omlouvám se za to skloňování anglického slova).

Kruh se uzavřel.

Já, věčná bojovnice se sladkostma, budu pracovat pro sladký obchod! Asi to tak má být. Možná je to zkouška mojí vůle, která je teda dost slabá, a to pokaždé, když Lelí navštívím. Vždycky přede mne šoupne cupcake. A já co? Já ho sním. A s velkou chutí. Dělá je totiž skvěle.


Moje včerejší guilty pleasure, když jsem předávala krabici plnou blahopřání...


Co znamená být ilustrátorkou a grafičkou Lelí's Cupcakes? Kromě dekorací do obchodu jsem připravila i první tři blahopřání se třemi ikonickými cupcaky, které jsou pro Lelí nejtypičtější - čokoládový cupcake s růžovým krémem a malinou, čokoládový se slaným karamelem a red velvet cupcake s bílým krémem a jahodou.
Na dalších ilustracích budu pracovat tématicky a hrozně se těším zejména na vánoční a valentýnské, které budu dělat s velkým předstihem, protože, jak asi víte, zimy v Čechách netrávím.

Mám z toho fakt velkou radost. Takže děkuju Lelí, že oslovila v té pražské konkurenci zrovna mne a zároveň hlásím, že obchod se otevírá už 29. 8. a najdete ho na adrese Vyšehradská 53 (což je, překvapivě, na Karláku, když jsem tam šla poprvé, chystala jsem se na Vyšehrad).

Přeju sladký čtvrtek a tady jsou první tři ilustrace.




Tahle blahopřání budou v obchodě k prodeji.

Včerejší zásilka do Lelí's Cupcakes.




sobota 13. srpna 2016

Viděla jsem... vol. XV - Casino

Scorseseho (téměř tříhodinový) snímek Casino patří do první desítky mých nejoblíbenějších filmů. Nejen proto, že jsem bývalá profesionální krupiérka (důkaz, že s uměleckou školou můžete dělat prakticky cokoliv). Za těch šest let, kdy jsem pracovala v casinech po celé republice, jsem viděla a zažila ledasco. Už bych se tam nikdy nechtěla vrátit, ale jedno je jisté... Tahle profese mě něco naučila.

Nebát se.

Šuplíček "životopisný", oddíl "krimi", kolonka "mafie".

Martin Scorsese mistrně zvládnul opravdové casinovské reálie a kde jinde to mohlo být natočeno, než v Las Vegas. V hlavní ženské roli se objevila brilantní Sharon Stone, která byla za svojí hysterickou, labilní a vypočítavou alkoholickou zlatokopku nominovaná na Oscara. Je opravdu k sežrání. A má super dobové kostýmy (myslím, že to byla sedmdesátá léta). Robert De Niro a Joe Pesci jsou mafiáni par excellence, jenže narozdíl od Pesciho, budete mít De Nira vlastně rádi a budete mu fandit, protože to se svojí šílenou ženou opravdu nemá jednoduché.

Obecně mám moc ráda filmy o mafiánech, neptejte se proč, sama nevím. Namátkou, třeba Kmotra nebo nepřekonatelný seriál Chobotnice. Asi mě baví ta loajalita na pozadí peněz a zločinů. Ta rodinná pospolitost, ty intriky, ten zdánlivě uhlazený svět, co se ve skutečnosti topí v nevídané špíně. Zajímavé mimikry.

Proč byste se na to měli podívat? Nechte se unést prachem pouště kolem vykřičeného města, pozorujte ruch v casinu, obdivujte šatník a šperkovnici Sharon Stone, válejte se spolu s ní v penězích, dělejte si starosti po mafiánsku spolu s Robertem De Nirem, buďte chvíli mimo opravdový svět. Je to krásně zpracovaný film, tak si to užijte.

Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz





pondělí 8. srpna 2016

Máme to tu hezký

Oblíbili jsme si severní Moravu. Když bych si měla vybrat mezi nížinou a horama, vždycky mě to bude táhnout do kopců, ani nevím proč. Už po třetí za sebou jsme strávili letní dovolenou u nás a něco mi říká, že i napřesrok potáhnem tím směrem.

Tentokrát jsme vybrali Rychlebské hory, hodně díky Janě, která nám návštěvu doporučila a dodala tipy, kam přesně vyrazit.

Je fakt, že kdybychom nejezdili v zimě na jih, možná bych nikdy Moravě nedala šanci, nebudu se tvářit antiexoticky, ale ty naše zimní pobyty mi stačí, a v létě si užívám domovinu, těším se z teplého počasí a nejkrásnějších lesů.

Rychleby asi málokdo navštěvuje, takže prázdné turistické trasy jsou vykoupené žalostnou úrovní veřejného stravování. Člověk by zaplakal, když si objedná pod Borůvkovou horou, která dělá čest svému jménu, borůvkové knedlíky, a dostane knedlíky plněné borůvkovou marmeládou (!), posypané grankem. Wtf? Případně, když se raději optám, zda ten čerstvý pstruh, tak krásně nazvaný a zvýrazněný na tabuli před restaurací, je opravdu čerstvý a nebo alespoň chlazený (není nutný mít za kuchyní káď s rybama, takovej Pražák zase nejsem), a dostanu odpověď, že nikoliv, že je mražený, tak to by mě mohl trefit šlak. Ale co už, ty hory, kde neni ani noha, prostě stály za to, abych si dala týden smaženého se smaženým a jako oblohu hranolky. Detox přijde později.

Na týden jsme zůstali kousek od Račího údolí, bez signálu, bez internetu, a když jsem si potřebovala něco vyřídit, musela jsem hopkat na kopec a nastavovat svojí tvář a mobil slunci. Víc takových dní, kdy nečumím, jak šílená, každých pět minut do mobilu a budu uplně zenová.

Co můžu v Rychlebech určitě doporučit aneb krása střídá nádheru...

Zmíněné Račí údolí, a rozhodně nevynechejte nově zrekonstruovanou Tančírnu, s milou kavárnou v přízemí. Určitě městečko Javorník a jeho biskupský zámek na Jánském vršku (prohlídka II. okruhu, tzv. technického, byla fakt zajímavá). Projděte se Novými Vilémovicemi na Hraničky (tam jsem si to zamilovala), v létě budete odměněni kvantem malin, které nikdo nesbírá. Moc krásná je trasa přes Hraničky a Špičák do Žulové (doporučuju vzít si s sebou svačinu, Žulová byla největší stravovací tragédie) a když budete mít ještě dostatek energie, vyšlápněte si na Boží horu (my tu energii už neměli), a nebo na nedaleké vodopády Stříbrného potoka. Hlavně se u vodopádů nenechte zmást asi nejhorším značením, jaké jsem kdy viděla a pokračujte po silnici, dokud vodopád(ky) neuvidíte (není to ta malá přehrada, ze které teče prostředkem voda, i když to na značení tak vypadá). V okolí je ještě moc krásná Branná, Ramzová, Šumperk. V Šumperku bych doporučila prohlídku expozice k Čarodějnickým procesům nebo procházku areálem bývalého plicního sanatoria, které se bude údajně brzy bourat, ale areál je posekaný a přístupný lidem. Případně nedaleké Městské skály, tam je taky moc pěkná vyhlídka a vede tam trasa od sanatoria.

A to je všechno. Pár fotek přikládám, ale většina stejně byla na Instagramu, takže nic moc nového, řekla bych.


Jánský vršek v Javorníku se záplavou hortenzií (nahoře je i příjemná kavárna).

Nové Vilémovice

Zaniklá obec Hraničky.

Hraničky, maliny, pan Myyna.

Levandulová limča v Tančírně. Doporučuju prohlídku a zakoupení tamních pohlednic. Nejsou to zrovna standardní turistické čumkarty a mne potěšily grafikou.

Kaolinový lom v lese kousek od Vidnavy. Teplé, čisté, voňavé koupání. Klídek, borovice, skoro jako na jihu Francie.

Vodopády Stříbrného potoka kousek od Žulové. Když si celí popletení z blbě značené trasy postavíte hlavu a řeknete, že k vodopádům rozhodně nebudete šplhat vrchem, dojděte k nim bosky potokem. Stojí to za to a ze spoda jsou stejně nejkrásnější.

Chátrající plicní sanatorium v Šumperku. Velmi lákalo i k prohlídce uvnitř...

Zaniklé skleníky a zahradníkův dům v areálu plicního sanatoria.
Výhled ze šumperských Městských skal.

A teď zas hurá do práce, od září se budou dít věci. Muhehe.

sobota 6. srpna 2016

Viděla jsem... vol. XIV - Eye in the Sky

Možná se to nezdá, ale jsem skrytý hippík. Nesnášim konflikty, všechno bych nejraději vyřešila u jídla a vína, taky nesnesu pohled na zbraně (když nás chtěli na Kubě oslnit, a v rámci fakultativní prohlídky Havany, jsme měli návštěvu Muzea zbraní, odmítla jsem tam vkročit), dělá se mi zle z vojenských uniforem, z nařízeních, příkazů, zvýšenýho hlasu, slepé poslušnosti.

Přesto jsem si dala tenhle film, protože je dobré si čas od času připomenout svůj žebříček hodnot a taky poznat nepřítele. Za stejným účelem jsem si kdysi dala film Četa, režíroval jej Oliver Stone, a nikdy na ten film nezapomenu, jakožto nezapomenu ani na muzeum Války ve Vietnamu v Saigonu. Velkej masakr, přátelé. A i přes jasnou protiamerickou propagandu, tam uvnitř té budovy nejen tušíte, ale i zcela zřetelně na fotkách vidíte, jaká hrůza to musela být.

Film Eye in the Sky je ze současnosti a je to velmi zajímavá sonda do způsobu, jakým se v dnešní době "válčí". Jakým způsobem se rozhoduje, kdo odvádí špinavou práci, kdo je jen "pěšák" a kdo sedí v pohodlném křesle, zatímco ho čeká nevyhnutelná morální kocovina.

Šuplíček "válečný", oddíl "drama", kolonka "hrůza".

O Helen Mirren nemusíte nikdy pochybovat, vždycky zahraje skvěle, ať už má na papíře roli aristokratky nebo vojáka z povolání. Zároveň můžete vidět milovaného Alana Rickmana v jedné z jeho posledních rolí.

A budete fandit dívce, co prodává chleba.




pondělí 1. srpna 2016

Jak to dopadlo?

Došlo, mi že dlužím pokračování příběhu s naším Karamazovem... Tedy vězte, že moje karma je na bodu mrazu, čakry se mi uzavřely, energie neproudí a mně se zdá o tenkých vlnících se tvorech, neb mám na svědomí asi 250 žížalích životů. Je to tak. Pojďme uctít jejich památku minutou mlčení.

Nevím, jak se mi podařilo, že to žížaly vzdaly, o kompostér jsem se starala podle instrukcí. Svědomitě. Příště se ale na přiložený návod vykašlu, žížaly si pořídim české, dešťové, a zasypu je, ne vhkýma novinama, ale půdou. (Kdo by to byl řekl, že.)

Ledva, co přijedu z dovolené, pokusím se tu zákeřnou plastovou věc znovu uvést do chodu.





sobota 30. července 2016

Viděla jsem... vol. XIII - Stranger Things

Je ještě někdo, kdo tenhle seriál nesleduje? Už jsme to viděli komplet a já jsem nadšená. Výběr dětských herců excelentní, Winona Ryder skvělá a atmosféra velmi, velmi strašidelná.

Šuplíček "horor", oddíl "drama", kolonka "mysteriózní psycho".

Není to žádný laciný duchařsko-bubákoidní horůrek, je to pěkně nadupaný příběh, zasazený do osmdesátých let, s dokonale zvládnutou osmdesátkovou atmosférou, naprosto geniálním výběrem osmdesátkové muziky a s dětskými herci, které budete milovat. TU holčičku už sleduju i na Instagramu.

Proč byste se na to měli podívat? Pokud vás nepřesvědčil předešlý odstavec, pak můžu ještě doplnit, že si v seriálu užijete silnou dávku telekineze, zjistíte, jak vypadá paralelní svět, skrývající se pod tím naším (ne, není to rozkvetlá louka plná sluníčka), a že výzkumy na lidech dokážou přinést nečekané výsledky. A ta úvodní znělka....! Ach... bububu.


Zdroj www.csfd.cz

Zdroj www.csfd.cz



P.S. Zkontrolujte si, jestli vám doma náhodou nebliká nějaká žárovka...

středa 27. července 2016

Již brzy...

Obrázky z pondělního pracovního procesu v dílně Ema Mamisu. Tohle je velká radost a asi se nebude nikdo divit, když napíšu, že svojí práci miluju. Všechny hrníčky a talířky budou dostupné u Ema Mamisu asi tak od druhé půlky srpna, dělaly jsme jenom pár kousků, je to čistá ruční práce, jak vidíte na fotkách, nejsou to žádné obtisky. Takže proto jich není moc, ono se to ve velkém dělat moc nedá, ztratilo by to kouzlo (a upadla by mi asi ruka).

Děkuju Báře za černobílé fotky!



Přes pauzák si přenáším linku, abych měla všechny lištičky tvarově plus mínus stejné.